Strach z opuštění není jen obyčejná úzkost. Je to hluboký, často skrytý bolestný vzorec, který nás nutí chovat se tak, abychom si zasluhovali opuštění - a pak se divíme, proč nás někdo opustil. Mnoho lidí v České republice žije v této smyčce: příliš se přizpůsobuje, kontroluje partnera, vyhýbá se blízkosti, nebo naopak testuje vztah tím, že ho uměle zničí. A pak se ptá: „Proč se to stále opakuje?“ Odpověď není v tom, že jste „špatní“ nebo „příliš citliví“. Odpověď je v tom, že někdy v dětství jste zažili ztrátu, kterou jste nezvládli - a vaše mozek se učil, že láska je nebezpečná, protože vždycky končí.
Co je skutečně strach z opuštění?
Strach z opuštění není jen „mít strach, že partner odejde“. Je to intenzivní, tělesně prožívaný strach, že jste „nezbytní“ - že pokud se někdo zblíží, nebo pokud se něco změní, budete okamžitě odmítnuti, zahodeni, zapomenuti. Tento strach se neobjevuje jen v romantických vztazích. Může se projevovat i ve vztahu k přátelům, rodině, nebo dokonce v práci. Lidé s tímto strachem často:
- Neustále hledají potvrzení, že jim partner stále „stojí“ - třeba tisíce zpráv, kontroly sociálních sítí, nebo testování jeho oddanosti.
- Neustále se přizpůsobují - mění své názory, zájmy, dokonce hodnoty, jen aby neztratili druhého.
- Reagují na malé změny jako na krajní ohrožení - když partner neodpoví hned, hned si myslí, že ho ztratili.
- Nebo naopak - záměrně odstraňují blízkost, aby „měli kontrolu“ nad tím, kdo je opustí a kdy.
Tento strach není „náhodný“. Je to důsledek dětských zkušeností - když dítě nebylo bezpečně připojeno, když rodič byl přítomen jen někdy, když byl emocionálně nedostupný, nebo když došlo k skutečné ztrátě (smrt, rozvod, opuštění). Vaše mozek si řekl: „Když se někdo přiblíží, bude to skončit bolestí. Abych to zabránil, musím buď ovládat, nebo se odtrhnout.“
Proč je to spojeno s hraniční poruchou osobnosti?
Strach z opuštění je jedním z klíčových příznaků hraniční poruchy osobnosti (HPO). Podle odborníků z Mojepsychologie.cz je jedním ze sedmi hlavních symptomů, které musí být přítomny pro diagnózu. Ale není to jen HPO - strach z opuštění se vyskytuje i u lidí s chronickou úzkostí, sociální fobií, nebo u těch, kteří prožili traumata v dětství. V HPO je tento strach tak silný, že může vést k:
- Sebepoškozování (řežení, přehnaná výdajnost, zneužívání látek)
- Sebevražedným myšlenkám, pokud se cítí opuštěný
- Velmi rychlému přechodu od „jsem nejvíc milovaný“ k „jsem úplně zahozený“ - bez žádného důvodu
Co se děje v hlavě? Představte si, že vaše vnitřní hlasíček říká: „Pokud mě někdo opustí, znamená to, že jsem hodný jen na to, abych byl zahozen.“ A když to takhle cítíte, každá menší změna ve vztahu je hrozbou existence. To není „přehnané“. To je psychologický přežitkový mechanismus - jenže teď už nejde o dětství. Teď jde o dospělý život.
Co funguje? Léčebné přístupy v praxi
Neexistuje „jedna správná metoda“. Ale existují metody, které mají důkazy, že fungují - a v České republice se stále více používají.
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT)
KBT je krátkodobá, cílená terapie, která se zaměřuje na přesně tyto vzorce: „Když partner neodpoví, znamená to, že mě opustí.“ Tato myšlenka se v KBT zkoumá jako automatická myšlenka - a pak se cvičí, jak ji překonat. Když se to dělá v 15-20 sezeních, mnoho lidí začne rozlišovat mezi skutečností a svým strachem. Například: „On neodpověděl, protože je unavený.“ - ne „On mě opustil.“
Dialektická behaviorální terapie (DBT)
DBT byla vyvinuta v USA v 90. letech pro léčbu HPO. V Česku se začala rozšiřovat kolem roku 2010 a dnes ji nabízejí i některé specializované centra. DBT kombinuje:
- Učení zvládání emocí - jak se neztratit v hrozném smutku nebo vzteku
- Trénink odolnosti proti stresu - jak se neztratit v krisi, když se cítíte opuštěný
- Učení zdravé komunikace - jak říct „Potřebuji být blíž“ bez toho, abyste zničili vztah
DBT je zvláště užitečná, když strach z opuštění vede k sebepoškozování. Mnoho lidí, kteří začali DBT, popisují, že poprvé v životě pocítili „pocit, že můžu být v pohodě i když někdo není vedle mě“.
Psychoanalytická psychoterapie
Pracoviště Psychoterapie Praha pod vedením Dr. Kotrusové se zaměřuje na hlubokou práci s nevědomými vzorci. Zde se nejedná o „odstranění strachu“, ale o uvědomění si jeho původu. Kdo vás opustil, když jste byli malý? Jaké emoce jste v té době cítili - a jak jste se s nimi vypořádali? Když tyto vzpomínky přijmete, nejen je přežijete, ale ztratí svou moc nad vámi. „Nevěřte nikomu, kdo vám slibuje rychlé řešení,“ říká Dr. Kotrusová. „Tohle není výměna baterie. To je přestavba vnitřního světa.“
Kniha Veroniky Neumannové - nástroj pro sebevědomí
Kniha Strach z opuštění (vydána v roce 2017) není terapie, ale průvodce pro ty, kteří hledají první kroky. Obsahuje praktická cvičení: jak zaznamenávat své myšlenky, jak rozlišovat fakta od domněnek, jak se naučit být „v těle“ místo „v hlavě“. Mnoho lidí, kteří si knihu přečetli, popisuje, že poprvé pochopili: „Aha, já nejsem blázen. Já jsem jen někdo, kdo se naučil, že láska je nebezpečná.“
Co se děje v České republice?
Na trhu psychoterapie v Česku je v roce 2026 větší poptávka než kdy jindy. Podle Asociace psychologických služeb je strach z opuštění mezi 10 nejčastějších důvodů, proč lidé hledají terapeutickou pomoc. Počet registrovaných psychoterapeutů je 5 872 - ale jen část z nich je specializovaná na tyto hluboké strachy.
Cena jedné hodiny se pohybuje mezi 1 200 a 3 000 Kč, v závislosti na specializaci. DBT terapeuti nebo ti, kteří pracují s HPO, často mají vyšší ceny - ale i to je investice. A nejde jen o peníze. Důležitější je, zda terapeut rozumí tomu, že strach z opuštění není „náladová nespokojenost“. Je to trauma, které se projevuje jako vztahová porucha.
Ve městech jako Praha, Brno nebo Ostrava existují centra, která nabízejí skupinovou terapii. A to je klíčové. Mnoho lidí, kteří se strachem z opuštění přišli do skupiny, popisují: „Poprvé jsem se cítil, že nejsem sám. že ostatní to taky cítí.“
Co můžete dělat teď?
Nejprve si odpovězte na tři otázky:
- Co se stalo, když jste byli malý? Kdo vás opustil? Jak jste to cítili? (Neřešte, jestli to bylo „hrozné“ - jen si to připomeňte.)
- Když se někdo přiblíží, co se vám děje v těle? Ztuhnete? Snažíte se ovládat? Cítíte se hrozně nejistě? Tělo vám říká pravdu, i když hlava lže.
- Kdo vám může být bezpečným člověkem? Někdo, kdo vás nekritizuje, když řeknete: „Mám strach.“? Potřebujete jednoho člověka, který vás nevyhodí, když se zhroutíte.
Nejde o to, abyste „zabili“ strach. Jde o to, abyste ho poznali. A když ho poznáte, už vás nemůže ovládat. Můžete ho vidět, říct: „Aha, to je ten starý strach.“ - a pak se rozhodnout: „Dnes to nechám být.“
Co se stane, když to neřešíte?
Strach z opuštění se nevytratí sám. Pokud ho ignorujete, začne se projevovat jinak:
- Vztahy se stávají násilnými - buďto příliš závislými, nebo příliš odtrženými.
- Chcete se „vynadat“ - a pak se cítíte vinně, že jste „příliš“.
- Utrpíte deprese, úzkost, nebo závislost.
- Ztrácíte se - nevíte, kdo jste, když nejste „něčí“.
Úspěšnost léčby je 68 %, pokud projdete plným programem. Pokud se přerušíte, klesá na 29 %. To znamená: pokud to chcete opravdu změnit, potřebujete trpělivost. A podporu.
Největší překážka? Sami sebe.
Největší překážkou není cena. Není to, že „nejsou terapeuti“. Je to, že lidé negují svůj strach. Říkají: „To je jen můj náladový den.“ Nebo: „Všichni se takhle cítí.“ Nebo: „Nemůžu se nechat léčit, to je známka slabosti.“
Ve skutečnosti je to známka silného srdce. Známka, že chcete přestat žít ve smyčce. A že chcete mít vztahy, které vás nezničí - ale naplní.
Napsat komentář