Patologické hráčství: Jaká terapie skutečně pomáhá při závislosti na hazardu

Stojíte před zrcadlem a vidíte někoho, kdo už není váš. Víte, že to, co děláte, vás ničí, ale nevíte, jak to zastavit. Každý den se říká: „Příště to bude jinak.“ A příště to vždycky bude stejně. Peníze, dluhy, lži, ztráta důvěry - a stále ten nutkavý pohled na obrazovku, na herní automat, na tikající kolo rulety. To není slabost. To není špatná vůle. To je nemoc. A jako každá nemoc se dá léčit.

Co je vlastně patologické hráčství?

Patologické hráčství není jen „příliš časté hraní“. Je to kompulzivní, neovladatelné chování, které přetrvává i při závažných následcích. Lidé, kteří s tím bojují, často nejdřív hrají pro radost. Pak pro zážitek. Pak proto, že se jim zdá, že to je jediná cesta, jak se cítit živí. A nakonec hrají proto, aby unikli bolesti - úzkosti, smutku, pocitu, že nic jiného nezvládají.

Podle Psychiatrie pro praxi (2001) je to „vsázení částky s rizikem a očekáváním většího zisku“. Ale hlubší příčina leží jinde - ve vnitřních konfliktech, v nevyřešené úzkosti, v pocitu, že se nikdy nedostanete dostatečně daleko. To je důvod, proč někteří lidé hrají 12 hodin denně, i když už nemají co vsadit. Je to útěk, který se stává větší klečí než to, co utíkáte.

Která terapie funguje nejlépe?

Když jste poprvé slyšeli, že existuje léčba pro hráčskou závislost, pravděpodobně jste si řekli: „A co když to prostě nejde?“ Ale věřte - existují metody, které mají důkazy. A nejvíce podložená z nich je kognitivně-behaviorální terapie (KBT).

KBT se nezaměřuje na to, abyste se jen „přestali hrat“. Zaměřuje se na to, proč hrajete. Co vás k tomu pohání? Je to stres? Samota? Pocit, že jste „neúspěšní“? Co se děje v hlavě těsně před tím, než vsadíte? Tato terapie vás učí rozpoznávat tyto vzory, přerušovat je a nahrazovat je zdravějšími reakcemi. Například: místo toho, abyste se při stresu připojili k online kasinu, si zavoláte přítele nebo půjdete na procházku.

Metaanalýza Pallesena et al. (2006), citovaná v Casopisu Lékařů Českých (2009), potvrdila, že KBT má nejvyšší úspěšnost mezi všemi psychoterapeutickými přístupy. U žen, jak ukázali Bowling et al. (2006), má stejně dobře fungující efekt jako u mužů. A není to jen teorie - lidé, kteří absolvují KBT, mají o 40-60 % nižší riziko relapsu po roce než ti, kteří nejsou terapeuticky podporováni.

Farmakoterapie: Léky proti hráčské závislosti

Někdo říká: „Když je to závislost, tak proč nebrát léky?“ A má pravdu. Existují léky, které mohou pomoci - ale nejsou zázračným řešením. Používají se jako doplněk, ne jako samostatná léčba.

Nejčastější je naltrexon. Dvojitě slepá studie s 45 pacienty ukázala, že u 75 % lidí, kteří ho užívali, se symptomaty výrazně zlepšily. U těch, kteří dostávali placebo, se zlepšení objevilo jen u 25 %. Naltrexon funguje tak, že blokuje příjem radosti z hazardu - tedy ten „výboj“ dopaminu, který vás přinutí hrát znovu a znovu.

Další léky, které se používají, jsou SSRI (např. sertralin) a topiramát. Tyto léky nejsou specificky vyvinuty pro hráčskou závislost, ale pomáhají při souvisejících poruchách - úzkosti, depresi, impulzivitě.

Ale pozor: léky neřeší příčinu. Jen tlumí příznaky. A pokud přestanete užívat lék bez terapie, riziko návratu je vysoké. Proto se léky doporučují jen spolu s psychoterapií. A ne každý je pro ně připravený. Někteří lidé se léky odmítají, protože cítí, že by „vydali svou vůli“. To je náročné, ale nezbytné - léky nezničí vaši osobnost. Pomáhají jen vrátit vám kontrolu nad ní.

Svépomocné skupiny: Gamblers Anonymous a další

Představte si, že sedíte v místnosti s pěti lidmi. Každý z nich říká: „Já jsem taky hraje, až jsem ztratil dům.“ „Já jsem dlužil 200 tisíc.“ „Já jsem lžel své dceři dva roky.“ A vy si říkáte: „Já nejsem sám.“

Tady je síla Gamblers Anonymous (GA). Je to 12-krokový program, inspirovaný Alkoholiky anonymy. Není to terapie v klasickém smyslu - je to společenství. Kdo ho využívá, často říká: „Už jsem nebyl sám ve svém srdci.“

Úspěšnost GA se odhaduje na 50-70 %. Ale je tu jedna podmínka: musíte chtít. Musíte být připravený přiznat, že jste bezmocný. A že potřebujete pomoc. Mnoho lidí to nezvládne. A právě proto je to pro některé nejúčinnější, a pro jiné zcela neúčinné.

Na portálu zodpovednehrani.cz (2023) z 450 recenzí 68 % lidí označilo skupinovou terapii za „převratnou“. Ale 22 % řeklo: „Nepomohlo, protože jsem se cítil, že mi někdo říká, co mám dělat.“

Klíč je v tom, že GA není „terapeut“, ale „společník“. A někdy potřebujete jen někoho, kdo vás pochopí - bez rozsudku.

Co se děje v praxi v Česku?

V České republice je pomoc dostupná. Více než 87 organizací podle Mapy pomoci (drogy-info.cz, 2023) poskytuje adiktologickou a sociální podporu - nejen pro drogové závislé, ale i pro hráče.

Terapie je obvykle ambulantní. Můžete chodit na jednání s psychoterapeutem jednou týdně. Můžete se zapojit do skupinové terapie. Můžete si vyžádat pomoc při řešení dluhů - vytvoření splátkového kalendáře, kontakt s věřiteli, ochrana před dalšími půjčkami.

Je tu i nová možnost: online poradenství. Podle Adiktio.cz (2023) 75 % lidí, kteří začali řešit svou závislost, si vybralo online konzultaci. Proč? Protože se chtějí vyhnout stigmatu. Protože se bojí, že je někdo uvidí. Protože nemají čas. A protože to funguje. Videohovor s odborníkem je stejně účinný jako osobní setkání - a mnohem snazší začít.

Od roku 2018 do 2022 se počet lidí, kteří hledali pomoc pro patologické hráčství, zvýšil o 42 %. A to není náhoda. Lidé přestávají mluvit o závislosti jako o „špatné vůli“. Mluví o ní jako o nemoci. A to je první krok k uzdravení.

Když se rozhodnete změnit život

První krok není zastavit hraní. První krok je přiznat: „Tohle mě ničí.“ A to je nejtěžší. Většina lidí se snaží „přestat hrát“, ale neřeší, proč vůbec začali. A proto selhávají.

Co můžete udělat hned teď?

• Přečtěte si vlastní historii: kdy jste poprvé hrali? Proč? Co jste cítili? Co jste chtěli získat?
• Napište si seznam všech věcí, které jste ztratili kvůli hazardu - peníze, čas, vztahy, důvěru, sebeúctu.
• Najděte jednu osobu, které můžete říct: „Potřebuji pomoct.“
• Zavolejte na Adiktologickou ambulanci na 1. lékařské fakultě UK nebo navštivte drogy-info.cz a najděte pomoc v Olomouci nebo vašem městě.
• Nečekejte na „ideální čas“. Ten není. Je to teď.

Nikdo vás neosvobodí - jen vy sami. Ale nejste sami. V Česku je tisíce lidí, kteří prošli tím samým. A mnozí z nich už nehráli. Už nepláčeli. Už nebyli v kleci.

Co se stane, když se necháte léčit?

Neřeknu vám, že to bude snadné. Bude to těžké. Budete cítit bolest. Budete mít záchvěvy. Budete se cítit jako když se probudíte z narkózy - a nevíte, kdo jste.

Ale po několika měsících se něco změní. Nejprve jen málo. Možná si všimnete, že jste přežili den bez hazardu. Pak týden. Pak měsíc. A pak se jednoho dne probudíte a nebudete chtít hrát. Ne proto, že jste „silný“. Ale proto, že jste se znovu naučili žít.

Už nebudete muset hledat radost v kouzelném tahu. Budete ji najít v chvíli, kdy se podíváte do očí své dceři a nebudete mít strach, že vám řekne: „Tati, proč jsi mi vždycky lhal?“

Nejde o to, aby jste „přestali hrát“. Jde o to, abyste se znovu naučili žít.