První návštěva u psychoterapeuta není jako návštěva u lékaře, kde vás okamžitě něčím léčí. Nečeká vás žádný předpis, ani diagnóza. Místo toho se stane něco jiného - něco, co může být překvapivě klidné, často i nečekaně příjemné. Mnoho lidí se bojí, že budou muset „všechno vyložit“, že budou hodnoceni nebo že se budou cítit jako „blázen“. Realita je jiná. Většina lidí, kteří to zkusí, říká, že to bylo méně strašné, než si představovali.
Co se děje před první návštěvou?
Začíná to obvykle jednoduše. Někdo si najde terapeuta přes internet, zkontroluje jeho profil, přečte si, o jakých problémech se specializuje, a pak objedná termín. Nejčastěji to děláte přes online systém - většina terapeutů v ČR to má na svých webech. Můžete také zavolat nebo napsat e-mail. A tady je důležitá věc: není potřeba vysvětlovat, proč přicházíte. Stačí říct: „Cítím se špatně“ nebo „Potřebuji si s někým promluvit“. Není to vaše chyba, že to neumíte formulovat. Terapeut to vidí každý den. Nechá vás mluvit, když budete připravení.
Někteří terapeuti nabízejí zdarma 15-20 minutový telefonický rozhovor. To není „předtermín“, ale spíš možnost zjistit, jestli vás terapeut „přijme“. Pokud se vám při hovoru zdá, že vás někdo „prodává“ nebo vás nutí na termín, je to červená vlajka. Dobrý terapeut vás nevěnuje - vás poslouchá.
Co se stane v místnosti?
Přijdete do místnosti, která vypadá spíš jako pohodlný byt než jako klinika. Možná tam budou knihy, rostliny, pohodlné židle. Terapeut vás pozdraví, nabídne vám kávu nebo vodu. Pak se představí. Neřekne vám, jaký má titul, ale co dělá a jak pracuje. To je důležité. Nejde o to, jestli máte „doktora“ nebo „magistra“ - jde o to, jestli se s ním můžete cítit bezpečně.
Prvních 10-15 minut je věnováno základním informacím: jak dlouhé je sezení (obvykle 50 minut), jak se zruší termín (obvykle 24-48 hodin předem bez poplatku), a co znamená důvěrnost. To je právní i etická záležitost. Vše, co řeknete, zůstane v místnosti - s jedinou výjimkou: pokud budete ohrožovat svůj život nebo život někoho jiného. O tom vás terapeut upozorní hned na začátku. Není to hrozba - je to záruka, že vás neopustí, když budete v nouzi.
Co se říká - a co se neříká
Potom přijde ta část, která vás nejvíc děsí: „Řekni, co tě trápí.“
Nejsou potřeba předem připravené odpovědi. Neexistuje „správný způsob“, jak to říct. Můžete začít: „Nevím, o čem chci mluvit.“ A to je v pořádku. Terapeuti jsou zvyklí na to, že lidé mluví v kusech, přeskakují mezi témata, zatímco se snaží najít slova. Ticho? To je normální. To není selhání. To je čas, kdy mozek přemýšlí, jak to všechno spojit. Většina lidí si v té chvíli myslí: „To je divné, že to ticho trvá tak dlouho.“ Ale většina terapeutů si v té chvíli říká: „Tady se něco děje. On přemýšlí. Nechám ho.“
Terapeut vás nebude přerušovat, nebudou vás „opravovat“ nebo vás srovnávat s někým jiným. Nebude vás vyptávat jako policista. Bude vás poslouchat - aktivně. To znamená, že vám bude opakovat, co slyšel, aby se ujistil, že to pochopil správně. „Takže když jsi řekl, že se cítíš zanedbaný, když tvoje partnerka přestala mluvit s tebou - je to tak?“ To není opakování pro zábavu. To je způsob, jak vám říct: „Vidím tě. Slyším tě.“
Co se dozvíte o terapeutovi?
První návštěva není jen o vás. Je také o něm. Vy si musíte zodpovědět otázku: „Můžu se s ním otevřít?“
Terapeut vám vysvětlí, jaký přístup používá. Je to kognitivně-behaviorální? Psychodynamický? Humanistický? To zní jako odborný žargon, ale v podstatě jde o to: „Jak se snaží pomoci?“ Někteří terapeuti se zaměří na vaše myšlenky a chování - jak se mění, co se dá změnit. Jiní se podívají hlouběji - na vaše dětství, vztahy, nevyřešené bolesti. Obě cesty jsou platné. Důležité je, aby se vám to zdálo přirozené.
Podle průzkumu České asociace pro psychoterapii z roku 2022 je 68 % lidí, kteří pokračovali v terapii, to udělalo proto, že se s terapeutem „cítili na stejné vlně“. To není náhoda. Je to klíč. Pokud vás terapeut přesvědčuje, že jste „špatný“, nebo že „musíte udělat přesně tohle“, je to špatný znak. Dobrý terapeut vás nevede k odpovědi - pomáhá vám ji najít sami.
Co se neřekne - a proč
Nikdy vám terapeut neřekne: „Za dva měsíce budeš v pořádku.“ Neřekne vám, co máte dělat. Neřekne: „Přestaň mít strach.“ Neřekne: „Měj se lepší.“
Proč? Protože psychoterapie není o tom, aby vám někdo dal řešení. Je o tom, abyste se naučili najít své vlastní. Terapeut vás neřeší - pomáhá vám pochopit, proč jste se takhle cítili, jak se to vztahuje k vaší minulosti, jak se to odráží ve vašich vztazích dnes. A pak - když budete připraveni - začnete vidět možnosti, které jste dříve neviděli.
Neřekne vám, co máte dělat. Ale může vás zeptat: „Co by se stalo, kdybys to udělal?“ A to je rozdíl. To je jako když vás někdo zvedne na nohy a řekne: „Podívej se, co máš pod sebou.“
Co se stane na konci?
Na konci prvního sezení vás terapeut nechá v klidu. Neřekne: „Tak to bylo, až příště.“
Řekne: „Co si myslíš? Chceš se s tím ještě potkat?“
Je to vaše rozhodnutí. A to je důležité. V České republice se po první návštěvě s terapeutem pokračuje jen u 30-40 % lidí. To není selhání. Je to normální. Někdo zjistí, že terapeut není ten pravý. Někdo se cítí příliš vystavený. Někdo se rozhodne, že to zkusí s někým jiným. To je v pořádku. Váš terapeut by vás měl podpořit i v tom, když se rozhodnete jít jinudy. To je znamení profesionality - ne závislosti.
Pokud se rozhodnete pokračovat, spolu s vámi vytvoří základní plán: jak často se budete potkat (obvykle jednou týdně), jak dlouho bude trvat (to se neví na začátku - někdo potřebuje 6 měsíců, někdo 2 roky), a jak budete měřit pokrok. Neexistuje žádný „standardní“ plán. Každá terapie je jiná. Jako každý život.
Co je důležité si pamatovat
- Nejsou potřeba předem připravené odpovědi. Můžete přijít „zmatený“ - to je přesně to, co potřebujete.
- Nejsou potřeba „správné“ slova. Stačí, když budete upřímný.
- Ticho není selhání. Je to místo, kde se věci uklidňují.
- Nikdy nejste „příliš špatní“ nebo „příliš složití“. Terapeut to vidí každý den.
- Nejde o to, aby vás někdo „vyléčil“. Jde o to, abyste se naučili lépe pochopit sami sebe.
První návštěva není začátek léčby. Je to začátek rozhovoru. A rozhovor, který se vede s někým, kdo vás nehodnotí, je vzácný. A právě ten je největší lék.
Cena a průběh v ČR v roce 2026
V České republice se cena první návštěvy pohybuje mezi 800 a 1 500 korunami. Někteří terapeuti nabízejí sníženou sazbu pro studenty, nezaměstnané nebo lidi s nízkým příjmem - nezapomeňte se zeptat. Některé organizace, jako je CZAP, mají seznam terapeutů, kteří nabízejí terapii za sníženou cenu.
Od roku 2019 jsou všichni psychoterapeuti v ČR registrováni v Národním registru zdravotnických pracovníků. To znamená, že mají potvrzené vzdělání a dodržují etické standardy. V roce 2026 má být zavedena povinná akreditace pro všechny - to je další krok k tomu, aby terapie byla bezpečnější a přístupnější pro každého.
Je také důležité vědět, že 35 % prvních návštěv už teď probíhá online. To je výhoda pro lidi, kteří žijí mimo velká města, nebo kteří mají problém s cestováním. Ale mnoho lidí říká, že osobní setkání má jinou energii - a to je v pořádku. Vy si vyberte to, co vám lépe vyhovuje.
Co se děje v hlavě po první návštěvě?
Mnoho lidí po první návštěvě říká: „Všechno to bylo… normální.“
Nebylo to jako ve filmu, kde někdo pláče na křesle a všechno se vyřeší. Nebylo to jako „výslech“. Bylo to… lidství. Někdo vás poslechl. Někdo vás neohodnotil. Někdo vám neřekl, co máte dělat - ale ukázal vám, že to máte v sobě.
První návštěva není o tom, aby vás někdo „vyřešil“. Je o tom, abyste pochopili, že nejste sami. A že se s někým, kdo to umí, dá věci říct. I když nevíte, jak.
Napsat komentář