Sociální podpora není jen dobrým dodatkem k léčbě duševních potíží. Je to základ, bez kterého se zotavení téměř nedá představit. Když člověk trpí depresemi, úzkostí nebo jiným duševním onemocněním, nejde jen o chemii v mozku. Jde o to, kdo je kolem, kdo slyší, kdo neopouští, kdo ví, co to znamená, když se ráno nechce vstávat. A to všechno je sociální podpora.
Co je sociální podpora skutečně?
Sociální podpora není jen to, že ti kamarádi pošlou emoji s srdíčkem. Je to pravá přítomnost. To, když ti někdo přinese polévku, když ti zavolá, i když ví, že neodpovíš. Když tvoje matka sedne vedle tebe, aniž by chtěla něco řešit. Když někdo z týmu, co ti pomáhá, přijede k tobě domů, protože ví, že venku nejdeš.
Podle Světové zdravotnické organizace je duševní zdraví více než jen absence choroby. Je to stav, kdy člověk ví, co umí, dokáže si poradit se stresem, pracuje a přispívá do společnosti. A to všechno se děje v kontextu vztahů. Bez lidí, kteří tě vidí, tě slyší, tě podporují, to prostě nejde.
Proč jsou vztahy důležitější než léky?
Neříkám, že léky nejsou důležité. Ale pokud máš léky a žádného člověka, kdo by ti řekl: „Jsi tady, a to je dostačující“, tak se ti toho moc nezdá. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří mají silné vazby - rodinu, přátele, podporu z komunity - mají až o 40 % nižší riziko opakování onemocnění. To je víc než jakýkoli lék.
V Česku bylo v roce 2021 dotazováno 1 500 lidí s duševními potížemi. 78 % z nich řeklo, že kvalita vztahů s rodinou a přáteli byla klíčová pro jejich zotavení. Zatímco 65 % uvedlo, že izolace - když nikdo nezavolá, nikdo nepřijde - je to, co je zhoršilo. To není náhoda. To je systém.
Jak funguje podpora v praxi?
V Česku existuje 32 center duševního zdraví. 28 z nich (87,5 %) aktivně zapojuje rodinné příslušníky do léčby. To znamená, že rodiče, manželé, sourozenci nejsou jen pozorovateli - jsou součástí týmu. Vytvářejí společný plán zotavení. Klient není „pacient“, je partner. A většina činnosti probíhá venku - v domácnosti, na ulici, v kavárně. Ne v nemocnici.
Jedním z nejúčinnějších nástrojů je peer podpora. To jsou lidé, kteří sami prošli duševním onemocněním a teď pomáhají jiným. V roce 2023 jich bylo v Česku 147. Nejsou terapeuty. Nejsou lékaři. Jsou to lidé, kteří říkají: „Já jsem to taky prošel. Vím, jak to je.“ A to má sílu, kterou žádný odborník nemůže zkopírovat.
Co všechno sociální podpora dělá?
Nejde jen o to, že ti někdo poslouchá. Jde o to, že ti pomáhá:
- získat bydlení - nejen „nějaké“, ale místo, kde se cítíš bezpečně
- získat práci - nejen jakoukoli, ale tu, která ti dává smysl
- získat volný čas - když se můžeš zúčastnit klubu, výletu, výstavy
- získat finanční stabilitu - když ti někdo pomůže s dotacemi, příspěvky, plánováním rozpočtu
Podle dat Středisek socio-terapeutické péče z roku 2022: 74 % klientů, kteří dostali komplexní sociální podporu, zlepšilo svou sociální adaptaci. 61 % zlepšilo vztahy s rodinou. To není „dobrý efekt“. To je změna života.
Co se děje, když podpora chybí?
V roce 2020 spáchalo v Česku 1 224 lidí sebevraždu. U 68 % z nich byla sociální izolace hlavním rizikovým faktorem. To znamená, že téměř každý druhý člověk, který zemřel, nebyl jen nemocný - byl opuštěný. A to není jen tragédie. Je to systémová selhání.
Současný systém sociální podpory je fragmentovaný. Průměrné financování na jednoho klienta je 1 200 Kč měsíčně. Ve zbytku EU je to v průměru 2 000 Kč. To znamená, že naše podpora je o 40 % slabší. A přitom potřebujeme více lidí, než je dnes. Do roku 2027 by mělo být 65 000 lidí, kteří budou potřebovat podporu. Dnes je jich 45 000.
Jak se to mění - a jak to můžeš podpořit?
Plány jsou jasné. Národní akční plán pro duševní zdraví 2020-2030 chce do roku 2025 zvýšit počet komunitních služeb o 30 %. Do roku 2027 chce zavést peer podporu ve všech krajích. A do roku 2030 chce, aby peer workéři tvořili 15 % pracovníků v oblasti duševního zdraví - dnes je to 6,2 %.
Nové technologie pomáhají. Aplikace „Duševní komunita“ by měla do roku 2025 propojit 50 000 lidí online. Hybridní model - osobní setkání + online podpora - má úspěšnost 72 %, což je o 14 % víc než jen tradiční přístup. To znamená, že i ti, kdo se neodváží vyjít z domu, mohou najít spojení.
A co můžeš udělat ty? Nenechávej lidi samotné. Pokud znáš někoho, kdo se snaží, zavolej mu. Přijď. Neříkej „všechno bude v pořádku“. Řekni: „Jsem tady. Nechám tě, jak jsi.“
Sociální podpora není něco, co se dá „zavést“ jen ve výkazech. Je to každodenní volba. Volba být přítomný. Volba neodcházet. Volba říct: „Nemusíš být silný. Já jsem tady.“
Je to nejúčinnější „lék“, který máme. A není drahý. Stačí čas. Stačí srdce. Stačí ty.
Napsat komentář