Krizové plánování v terapii: Co dělat při akutním zhoršení stavu

Když se všechno zhroutí - co dělat, když se duševní stav náhle zhorší

Představte si, že jste v autě a najednou vám zhasnou světla. Není čas panikovat - máte připravenou záložní cestu. V terapii je to stejné. Když přijde akutní zhoršení - panický útok, náhlá deprese, myšlenky na sebevraždu - nejde o to, co se teď děje. Ale co jste si předem připravili. Mnoho lidí neví, že krizové plánování není jen papír, který si terapeut někdy zapsal. Je to živý nástroj, který může zachránit život.

V Česku se krizové plánování začalo systematicky používat po roce 2001, kdy vstoupil v platnost krizový zákon. Ale až od roku 2021, kdy byl schválen Národní akční plán pro duševní zdraví, se začalo mluvit o tom, že to není jen doporučení - je to nutnost. Přesto jen 38 % terapeutů v Česku používá standardizovaný krizový plán. A přitom 87 % odborníků na duševní zdraví říká: bez něj to není bezpečné.

Co vlastně krizový plán obsahuje?

Krizový plán není náhodný seznam. Je to přesně strukturovaný dokument, který má sedm klíčových částí. Každá z nich je navržená tak, aby v okamžiku, kdy je člověk v krizi, mohl najít odpověď bez toho, aby musel přemýšlet.

• Výstražné signály - co se děje, když se stav zhoršuje? Není to jen „mám smutek“. Je to „nemůžu vstát z postele“, „nechci odpovídat na zprávy“, „slyším hlasy“, „chci zemřít“. Tyto příznaky musí být konkrétní, viditelné, měřitelné. Například: „Když jsem 3 dny nevycházel z domu a nejedl, je to varování.“
• Seznam kontaktů - kdo můžete zavolat? Nejen terapeut, ale i přítel, člen rodiny, případně linka důvěry 116 123. Důležité je, aby tyto osoby věděly, že jsou v plánu. A aby věděly, co dělat.
• Léky a dávkování - když jste v krizi, nemůžete si vzpomenout, kolik máte tablet. Plán obsahuje přesný seznam, dávky a čas podávání. I to může zabránit předávkování nebo zastavení léčby.
• Strategie seberegulace - co vás uklidní? Dýchání 4-7-8, chůze v parku, poslech hudby, psaní do deníku? Nejsou to všechny „věci, které byste měli dělat“. Jsou to věci, které u vás fungují. Třeba i jen „přečíst si zprávu od mámy“.
• Bezpečné místo - kde se můžete vrátit, když se všechno zhroutí? To může být vaše pokoje, kde je klid, nebo kamarádova kuchyně, kde vás vždy přijmou. Místo, kde se necítíte ohroženě.
• Profesionální kontakty - kdo může přijít hned? Psychiatr, krizová linka, ambulanta? Čí telefon máte uložený jako první? Většina lidí si to zapíše, ale nezkontroluje, jestli číslo je stále aktuální.
• Postupy při ztrátě kontroly - co když už nemůžete volat, ani se pohnout? Kdo má klíč k vašemu bytu? Kdo má přístup k vašemu plánu? To je ta nejtěžší část - ale také ta nejdůležitější.

Proč se tak málo lidí v Česku krizové plány dělá?

Nejsou to chybějící peníze. Nejsou to chybějící zákony. Je to problém s praxí. V specializovaných ambulancích se krizové plány dělají u 63 % klientů. V běžné psychoterapeutické praxi jen u 22 %. Proč?

Terapeuti často nevědí, jak začít. Nebo si myslí, že to je „příliš formální“ nebo „nepřirozené“. Ale to je přesně ten moment, kdy je plán nejvíce potřeba. Když se člověk cítí ztraceně, potřebuje jasný návod. Ne slova. Ne odhad. Ale konkrétní kroky.

Další překážka je čas. Vytvoření prvního plánu trvá průměrně 90 minut. A každé tři měsíce ho musíte aktualizovat. To je 30 minut na schůzku. Ale když se to stane pravidelně, ztrácí to „formální“ charakter. Stává se částí terapie. A když klient řekne: „Když jsem měl ten útok v práci, použil jsem plán - a nebylo třeba jet do nemocnice“, tak to není jen úspěch. Je to život zachráněný.

Technologie jako pomocník - aplikace „Bezpečný plán“

V roce 2018 byla vyvinuta aplikace „Bezpečný plán“ - první česká mobilní aplikace, která umožňuje klientovi mít svůj krizový plán v telefonu. Není to jen dokument. Je to nástroj, který může aktivovat tísňové volání na linku 116 123 jedním kliknutím.

Aplikace funguje na Android 8.0+ a iOS 12+, data jsou šifrována podle AES-256 a splňuje GDPR. 4,3 bodu z 5 je průměrné hodnocení. Lidé ji milují za jednoduchost. Ale 45 % negativních recenzí říká: „Když nemám internet, nic z toho nejde.“

To je problém. Krizový plán nesmí být závislý na síti. Proto je důležité mít i tištěnou verzi. Nebo si ji uložit i v počítači. A říct někomu: „Když mě najdeš bez vědomí, najdi tuhle papírovou kopii.“

Co se mění v roce 2025 - a proč to důležité je

Od 1. ledna 2025 bude v Česku krizové plánování povinné pro všechny klienty s vysokým rizikem sebevražedného jednání. To znamená, že terapeut nemůže říct: „Nechám to na klientovi.“ Musí to dělat. Musí to zaznamenávat. Musí to kontrolovat.

Do konce roku 2026 bude fungovat národní registr krizových plánů. To znamená, že když klient přijde do nemocnice v Brně, ale jeho plán byl vytvořen v Ostravě, lékaři ho uvidí. Dříve to bylo nemožné - a to vedlo k 12 % zpožděním v poskytování pomoci.

Od roku 2027 budou terapeuti muset absolvovat certifikaci. 40 hodin teorie, 60 hodin praxe. To není pro zábavu. Je to pro to, aby nikdo nevytvořil plán, který je jen „na papíře“.

Co dělat, když plán nefunguje?

Někdo mi řekl: „Můj terapeut mi plán sestavil, ale když jsem volal v 3 ráno, nikdo neodpovídal.“ To není chyba klienta. To je chyba systému.

Když plán nefunguje, je to signál. Ne že plán je špatný. Ale že kontakt nebyl připravený. Nebo že se něco změnilo - a nebylo aktualizováno.

Co dělat?

1. Zkontrolujte všechny kontakty. Změnil se telefon? Zemřel někdo? Přestal někdo odpovídat?
2. Požádejte terapeuta o aktualizaci. Každé tři měsíce. Bez výjimky.
3. Mějte tištěnou kopii. V peněžence. V batohu. V autě.
4. Řekněte někomu: „Když se stane něco, najdi ten plán.“

Krizový plán není záruka, že se nic nestane. Je záruka, že když se něco stane, nebudete úplně sám.

Co říkají odborníci

Prof. Eva Abtusáková z Univerzity Karlovy říká: „Krizový plán není dokument. Je to živý proces.“ To znamená: nemůžete ho udělat jednou a zapomenout. Musíte ho měnit, jak se mění vy.

Prof. Jiří Raboch z VFN Praha říká: „První hodina zásahu je klíčová.“ V té hodině se rozhoduje, jestli klient půjde do nemocnice, nebo zůstane doma. A ta hodina začíná tím, že se někdo rozhodne: „Použiji plán.“

A PhDr. Tomáš Zlechovský upozorňuje: „Kdybychom uměli krize řídit, tak bychom je řídili tak, aby žádná nevznikla.“ To je pravda. Ale dokud nebudeme umět předcházet všem krizím, musíme umět přežít ty, které přijdou.“

Je krizový plán pro všechny?

Není. Ale pro některé je životně důležitý. Pokud máte:

• depresi s rizikem sebevraždy,
• poruchu úzkosti s častými panickými útoky,
• poruchu osobnosti s nekontrolovatelnými emocemi,
• diagnózu s historií hospitalizací,
• nebo prostě cítíte, že když se všechno zhroutí, nevíte, co dělat -

…pak je krizový plán nejen dobrý nápad. Je to záchranný žebřík.

Nejde o to, jestli jste „dostatečně nemocní“. Jde o to, jestli chcete mít jistotu, že když se to stane, nebudete ztracený. Většina lidí, kteří plán použili, říká: „Nevěděl jsem, že to bude tak jednoduché.“

Co dělat dnes?

Nečekáte na to, až se něco zhorší. Děláte to teď.

1. Pokud jste klient - požádejte svého terapeuta o krizový plán. Neříkejte „asi to nejde“. Řekněte: „Chci mít jistotu.“

2. Pokud jste terapeut - začněte s jedním klientem. Vytvořte plán. Zkontrolujte kontakty. Zkontrolujte, jestli funguje. A pak to udělejte znovu.

3. Pokud máte někoho blízko, kdo má duševní problémy - neptejte se: „Jak se máš?“ Otázka je: „Máš krizový plán?“

Nejde o to, že byste měli všechno řídit. Ale o to, že když se všechno zhroutí, nebudete mít jen smutek. Budete mít plán. A plán je to, co vás vede ven z temnoty - nejen slova.