Mentální anorexie není jenom „přílišná starost o tělo“. Je to vážná duševní porucha, která přinutí člověka hladovět, i když je na hranici života a smrti. A hlavní věc, kterou musíte pochopit: žádná tableta, žádná výživová dávka, žádná nucená krmná sonda to nevyléčí, pokud nezměníte myšlenky, které to všechno řídí. To je právě úloha psychoterapie.
Co vlastně mentální anorexie dělá s hlavou?
Představte si, že máte v hlavě neustále zapnutý hlas, který vám opakuje: „Nejsi dost tenká.“ „Jídlo je nepřátel.“ „Když sníš trochu více, zničíš se.“ Tento hlas není výsledek slabosti. Je to výsledek změn v mozku, které se vyvinuly jako obrana - ale obrana, která vás zničí. Lidé s mentální anorexií nevidí své tělo tak, jak je. V zrcadle vidí něco, co neexistuje. A jídlo? Pro ně je to nebezpečí - ne radost, ne energie, ne život.
Podle dat z Centra AdiCare z roku 2021 trpí v Česku poruchami příjmu potravy 3-5 % populace. Většinou jsou to dívky ve věku 14-18 let. Ale to neznamená, že to nezasáhne i chlapce nebo dospělé. Hlavní znaky? Extrémní omezení jídelníčku, neustálý strach z přibývání na váze, a přesvědčení, že váha je měřítkem hodnoty jako člověka.
Proč léky samotné nestačí?
Mnoho lidí si myslí: „Když má pacient deprese, tak mu dejte antidepresivum.“ A ano, někdy se předepisují léky jako fluoxetin - ale jenom pokud je deprese skutečně přítomná. A ani ty neřeší samotnou anorexii. Podle studie z Psychiatrie pro praxi (2003) pacientky, které dostaly jen léky, dosáhly remise jen u 35 %. Když se přidala psychoterapie, remise byla u 65 %.
Proč? Protože léky nezmění myšlenky. Nezmění, jak člověk vnímá jídlo. Nezmění, proč se bojí zrcadla. Nezmění, proč si myslí, že je „hodný“ jen tehdy, když nejí.
Nucená výživa? Ano, někdy je nutná. Sonda do žaludku může zachránit život. Ale bez psychoterapie? Většina lidí se vrátí zpět do stejného cyklu do dvou let. Podle dat z FN Brno to je 85 % lidí bez terapie. S psychoterapií? Jen 35 %.
Které psychoterapie fungují?
Není jedna „správná“ metoda. Ale jsou tři, které mají nejvíce důkazů:
- Kognitivně behaviorální terapie (KBT) - je to nejúčinnější. Zaměřuje se na to, jaké myšlenky vás pohánějí. Například: „Když sním chléb, budu tlustá.“ Terapeut vám pomůže tyto myšlenky identifikovat, zkontrolovat a nahradit realističtějšími. Metaanalýza Fairburna z roku 2009 ukázala, že KBT má úspěšnost 40-60 % - oproti 25-35 % u jiných forem.
- Rodinná terapie - zvláště důležitá u dětí a mladistvých. Anorexie nežije v izolaci. Často je v rodině nějaký systém - přílišná kontrola, nebo naopak odmítnutí problému. Terapeut pomáhá rodině pochopit, jak podporovat, nebo naopak jak nezhoršovat situaci. Průměrně trvá 15-20 sezení. Cílem není „napravit“ dítě, ale změnit dynamiku celé rodiny.
- Dynamicky orientovaná terapie - hledá hlubší příčiny. Někdy je anorexie způsobena pocitem, že nemáte kontrolu nad životem. Jídlo je jediná věc, kterou můžete řídit. Tato terapie pomáhá najít jiné způsoby, jak získat kontrolu - bez hladovění.
Nejčastěji se tyto metody kombinují. V Brně, Praze a Olomouci existují specializovaná centra, kde pracuje tým: psycholog, psychiatr, výživový poradce, internista. To je klíč. Není to jen „hovor o pocity“. Je to celý program - od přijímání jídla po změnu myšlenek.
Co se děje v praxi?
Typický program trvá minimálně šest měsíců. První dva až tři měsíce je často hospitalizace. Proč? Protože tělo potřebuje základní výživu, aby mozek mohl fungovat. Když je váha příliš nízká, mozek je v přežívání. A když je mozek v přežívání, nemůže se naučit nové myšlenky. To je důvod, proč se psychoterapie bez nutriční podpory nevyplatí.
Na FN Brno se používá přístup, kde se výživa, terapie a tělesná aktivita plánují společně. Výživový poradce nejen řekne, kolik kalorií dát, ale pomůže pacientovi přijmout sladké jídlo jako normální součást jídelníčku. Terapeut pomáhá zvládnout strach. Fyzioterapeut pomáhá tělu znovu zažít pohyb bez trestu.
Případ z Healthyandfree.cz: 18letá dívka po půl roce léčby dosáhla BMI 18,5. Zařadila sladké jídlo do každodenního jídelníčku. Po roce měla partnera, nebyla už znepokojená jídlem a řekla: „Dělá se mi daří dobře.“
Ale není to vždycky tak jednoduché. Jeden anonymní uživatel na fóru poruchprijmupotravy.cz napsal: „Psychoterapie trvala dva roky. Bez hospitalizace to bylo k ničemu. Po každém sezení jsem přemýšlela, jak obejít terapeuta.“ To je problém. Anorexie je nemoc, která odmítá léčbu. A to je její největší síla.
Proč je tak těžké začít léčbu?
Největší překážka není peníze. Není to nedostatek lékařů. Je to to, že pacientka nechce být vyléčena. Anorexie je jako přátelství se smrtí. Je to jediná věc, která jí dává smysl. A když se někdo snaží to změnit, pociťuje to jako útok.
Podle NZIP (2023) je jednou z hlavních charakteristik anorexie „popírání obtíží, zatajování jídelních rituálů, odmítání léčby“. To znamená, že pacientka může říct, že „je všechno v pořádku“, zatímco se skrývá v koupelně, aby se zvracela. Nebo řekne, že „jela ven“ a „někde jela“, když ve skutečnosti nejedla celý den.
Proto je klíčem úspěchu nejen terapeut, ale i rodina. A to není jednoduché. V centru AdiCare trvá průměrně 4-6 sezení, než rodina pochopí, že „pomáhat“ znamená neříkat „jen si to sni“, ale říkat „přijď k jídlu, já budu vedle tebe“.
Co je špatně s českou péčí?
V Česku je pouze tři specializovaná centra: Brno, Praha, Olomouc. A všechna tři jsou přetížená. Podle České lékařské komory z roku 2021 je v zemi jen 42 klinických psychologů specializovaných na poruchy příjmu potravy. To znamená 1 specialistu na 750 pacientů. Doporučený poměr je 1:200.
V soukromém sektoru je léčba drahá - měsíční program stojí 25 000-35 000 Kč. A ne všichni si to mohou dovolit. Některé školy v Praze a Brně začaly dělat screeningy - to je dobrý krok. Ale potřebujeme více center, více psychologů, více peněz ze zdravotního pojištění.
Do roku 2025 plánují odborníci zvýšit počet specializovaných psychologů na 70 a počet center na osm. To je dobré, ale zpožděné. Každý rok se nových případů zvyšuje o 5 %. A každý měsíc, kdy čekáte na terapii, je měsíc, kdy nemoc prohlubuje.
Co dělat, pokud se vám to stalo?
Nejprve - neváhejte. Pokud máte podezření na anorexii u sebe nebo u někoho blízkého, dejte to na papír. Napište: „Mám problém s jídlem.“ „Mám strach z jídla.“ „Můj tělo se mi nezdá.“ Toto je první krok k léčbě.
Potom - hledejte centrum. FN Olomouc, FN Brno, FN Motol v Praze. Nebo centra jako AdiCare, Psyche, AMBULANCE. Nečekáte na „příští týden“. Anorexie není nemoc, která se sama vyřeší. Čím dříve začnete, tím větší je šance na úplné vyléčení.
A pokud vás někdo řekne: „Proč to necháš?“ - řekněte mu: „Protože to není o tom, že nechci. Je to o tom, že nemůžu. A potřebuji pomoc, abych mohla.“
Je to vyléčitelné?
Ano. Ale ne tak, jak si lidé myslí. Ne přes léky. Ne přes „přimění k jídlu“. Ale přes čas, přes terapii, přes lidi, kteří vás neopustí, i když je odmítáte. Přes myšlenky, které se pomalu mění. Přes to, že se naučíte, že jídlo není nepřítel. A že vaše hodnota není měřená číslem na váze.
Podle AdiCare 78 % lidí hlásí výrazné zlepšení po šesti měsících psychoterapie. A nejde jen o váhu. Jde o to, že se znovu umíte smát. Že se znovu umíte zamilovat. Že jídlo přestává být válečná zóna a začíná být součástí života.
Napsat komentář