Kognitivně behaviorální terapie pro úzkost u lidí s PAS: jak funguje a pro koho je vhodná

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je jedna z nejefektivnějších metod, jak pomoci lidem s poruchou autistického spektra (PAS) zvládat úzkost. Nejde o obecný přístup, který by fungoval na všechny. Tato terapie musí být přizpůsobená - jinak může být neúčinná nebo dokonce zmatená. Pro mnohé osoby s PAS je úzkost nejen příznakem, ale skutečným překážkou každodenního života. Představte si, že každý den čekáte na něco, co vás může zcela zhroutit: hlučná třída, nečekaná změna plánu, neznámá osoba, která vás ptá, jak se máte. Tyto situace nejsou pro vás jen nepříjemné - jsou fyzicky i emocionálně náročné. KBT pomáhá tomu, aby tyto reakce přestaly ovládat život.

Proč je úzkost u lidí s PAS tak častá?

Úzkost u lidí s PAS není jen „příliš nervózní“. Je to reakce na to, jak jejich mozek zpracovává informace. Sociální situace jsou nejednoznačné - nevíte, co druhý myslí, jaký je jeho tón hlasu, kdy máte mluvit. Pravidla nejsou napsaná. Každá nečekaná změna může vypadat jako hrozba. To vede k neustálému přemýšlení: „Co když se něco pokazí?“, „Budu mít problémy?“, „Někdo mě bude kritizovat?“

Podle studií z roku 2025 až 80 % lidí s PAS trpí nějakou formou úzkosti - od obecné úzkosti až po sociální fobii nebo obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD). Mnoho lidí si to neuvědomuje. Považují to za „svoje přirozené chování“. Ale když úzkost brání chodit do práce, navštěvovat lékaře nebo dokonce jíst ve společnosti, je čas se na to podívat jinak.

Co je jiného na KBT pro lidí s PAS?

Standardní KBT funguje dobře u neurotypických lidí - ale u lidí s PAS potřebuje úpravy. Základní myšlenka je stejná: myšlenky ovlivňují emoce a chování. Ale způsob, jak se to naučíte, je jiný.

Největší rozdíl je v komunikaci. Lidé s PAS často mají problém s pojmenováváním emocí (tzv. alexithymie). Když vás terapeut zeptá: „Jak se cítíš?“, můžete odpovědět: „Nevím.“ Nebo: „Jsem unavený.“ To není odmítnutí - je to skutečná potíž. Proto se v terapii používají vizuální pomůcky: obrázky s tvářemi, škály od 1 do 10, nebo konkrétní scénáře z každodenního života. Místo abstraktních otázek „Co si myslíš, když se ti něco pokazí?“ se ptají: „Když jsi v obchodě a prodavač se obrátil k někomu jinému, co ti přišlo do hlavy?“

Terapie je také strukturovaná. Každé sezení má jasný plán. Co se dnes bude dělat? Jak to bude vypadat? Kolik minut? Kdo bude kdo? Tato jasnost je pro mnohé osoby s PAS klíčová. Nepotřebujete nečekané obraty - potřebujete jistotu.

Jak probíhá terapie? Krok za krokem

KBT pro úzkost u lidí s PAS nejde o „povídání o minulosti“. Jde o to, jak se nyní cítíte a jak se chcete cítit zítra. Terapie je krátkodobá - obvykle 10 až 20 sezení, jednou týdně.

1. Identifikace problémů - společně s terapeutem se podíváte na konkrétní situace, které vás vyčerpávají. Například: „Nemůžu jít do restaurace, protože se bojím, že budu mluvit příliš hlasitě a lidé se na mě podívají.“
2. Mapování myšlenek - když se objeví úzkost, co vám přijde do hlavy? „Všichni mě budou posuzovat.“ „Jsem nevhodný.“ „Nikdy se to nezlepší.“ Tyto myšlenky se zapisují - ne jako pravdy, ale jako hypotézy.
3. Testování myšlenek - místo aby jste si věřili, že „všichni mě posuzují“, zkoušíte to zjistit. Například: „Zkusím jít do restaurace na 10 minut a spočítám, kolik lidí se na mě opravdu podívá.“ Většinou zjistíte, že jich je méně, než jste si mysleli.
4. Expozice - postupně se vystavujete tomu, čeho se bojíte. Ne hned. Ale krok za krokem. Nejprve jen projít kolem restaurace. Pak sednout u okna. Pak objednat nápoj. Každý krok je připravený, jasný a bezpečný.
5. Relaxační techniky - dýchání, progresivní svalová relaxace, ale upravené. Pokud vás dotýkání kůže nebo hlasové pokyny znervózňují, použijí se vizuální pomůcky - například video s pomalým dýcháním nebo aplikace s barevnými kruhy, které se rozšiřují a zužují.

Kdo to může použít? Kdo ne?

KBT pro úzkost u lidí s PAS funguje nejlépe u adolescentů a dospělých, kteří mají dostatečnou kognitivní schopnost. To neznamená, že musíte být „inteligentní“. Ale musíte být schopni pochopit, že vaše myšlenky nejsou skutečnost. Pokud máte intelektuální postižení, KBT může být příliš abstraktní.

Pro děti je terapie možná, ale vyžaduje aktivní účast rodičů. Rodiče se učí, jak podporovat cvičení doma, jak používat vizuální plány, jak reagovat na panické ataky. Bez této podpory se děti často ztrácejí v nejasnosti.

KBT není vhodná pro lidi, kteří:

• Nejsou motivovaní ke změně
• Nejsou schopni komunikovat své myšlenky - ani písemně, ani vizuálně
• Mají příliš nízkou kognitivní úroveň pro pochopení příčinných vazeb
• Nejsou ochotni zkoušet nové věci - i malé

Není to „zázračná léčba“. Je to práce. Ale ta práce má výsledky.

Co se stane, když to nevyjde?

Některé osoby s PAS mají problém s abstraktními technikami. Když terapeut řekne: „Zkus si představit, že se tvé myšlenky dají zapsat na papír“, může to být pro něj nepochopitelné. To neznamená, že KBT nepracuje. Znamená to, že potřebuje jiný přístup.

Terapeut by měl:

• Používat více obrázků, diagramů, videí
• Pracovat s konkrétními příklady z jeho života - ne obecnými
• Nechat ho psát nebo kreslit, místo aby mluvil
• Nechat ho zkusit techniku doma, ne na sezení

Někdy se KBT kombinuje s jinými přístupy - například s Acceptance and Commitment Therapy (ACT), která se více zaměřuje na přijetí emocí, než na jejich změnu. To může být lepší volba pro některé osoby s PAS, které cítí, že „musí změnit své myšlenky“, aby byly „normální“.

Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?

Na platformách jako Terapie.cz nebo v osobních příbězích se často objevuje stejný příběh:

„Předtím jsem se bál jít do supermarketu. Každý hlas, každý pohyb mě vyčerpával. Terapeut mi pomohl zapsat, co si myslím, když tam jdu. Zjistil jsem, že většinu času si lidé myslí: ‚Co si dnes koupím?‘ - ne ‚Co dělá ten chlap?‘. Zkusil jsem jít na 5 minut. Pak na 10. Pak jsem si koupil mléko. Dnes tam chodím každý týden. Nejsem „normální“, ale už nejsem vězeň své úzkosti.“

Je to příběh, který se opakuje. Lidé s PAS nechtějí být „normální“. Chtějí mít kontrolu. Chtějí být schopni vybrat si, kdy a jak se podívat na svět. KBT jim to umožňuje - pokud je správně přizpůsobená.

Co je na trhu v Česku?

V České republice je odhadováno, že 1-2 % populace má PAS - tedy 100 000 až 200 000 lidí. Většina z nich trpí úzkostí. Ale jen malá část terapeutů má specifické školení pro práci s neurodiverzními klienty.

Podle studií z roku 2025 je terapie OCD u lidí s PAS v praxi velmi nedostatečně realizovaná - navzdory tomu, že je možná a velmi účinná. To je důležité: nejde jen o úzkost. Mnozí lidé s PAS mají i obsedantně-kompulzivní projevy - časté myšlenky o kontrole, pořádku, čistotě. Tyto projevy se často překrývají s úzkostí. Ale terapeuti je často ignorují, protože nevědí, jak je léčit u autistického klienta.

Naštěstí se věc mění. Více terapeutů absolvuje kurzy pro práci s PAS. Některé kanceláře - jako ta PhDr. Lucie Bělohlávkové - již používají vizuální pomůcky, konkrétní scénáře a podporu rodiny. Digitální nástroje - aplikace s vizuálními plány, dýchacími cvičeními nebo mapami emocí - se začínají používat i v terapii.

Chtěli byste vyzkoušet KBT?

Pokud jste nebo někdo, koho znáte, trpí úzkostí a máte PAS, tady je, co udělat:

1. Identifikujte konkrétní situace, které vás vyčerpávají - ne „mám úzkost“, ale „nemůžu jít na lékaře, protože se bojím, že mě nechají čekat“.
2. Hledejte terapeuta, který má zkušenosti s PAS - ne jen s psychoterapií. Zeptejte se: „Máte zkušenosti s neurodiverzními klienty? Jak upravujete KBT pro lidi s autismem?“
3. Nechte si vysvětlit, jak bude terapie probíhat. Pokud vám to přijde příliš abstraktní, řekněte to. Nejde o to, že „neumíte“, ale o to, že potřebujete jiný způsob.
4. Nečekejte na zázrak. První sezení může být jen „co se děje?“. Druhé „jak to vypadá v hlavě?“. Třetí „co když to zkusíme?“.
5. Pamatujte: úspěch není „přestat být úzký“. Úspěch je „umět žít s úzkostí, aniž by vás ovládala“.

KBT není řešení pro všechny. Ale pro mnohé osoby s PAS je jediná věc, která jim vrátila kontrolu nad životem. Ne za cenu toho, aby se změnily. Ale za cenu toho, aby pochopily, že jejich způsob, jak vnímat svět, není chyba. Je to jen jiný způsob. A ten se dá naučit respektovat - a používat.