Sebehodnocení je sebehodnocení, proces, kdy člověk systematicky hodnotí své pocity, chování a pokroky v terapii. Also known as vnitřní reflexe, it je základní nástroj, který vám umožňuje rozlišit mezi dočasným zlepšením a skutečnou změnou. Mnoho lidí si myslí, že když se cítí o něco lépe po několika sezeních, terapie funguje. Ale to nestačí. Skutečná změna se projevuje v tom, jak reagujete na stres, jak komunikujete ve vztazích, nebo jak přežíváte dny, kdy vás tíží staré myšlenky.
Sebehodnocení se neobejde bez terapeutického vztahu, důvěryhodné a bezpečné spojení mezi klientem a terapeutem, které umožňuje otevřené hodnocení. Když tento vztah chybí, sebehodnocení se převrací na zpětnou vazbu od terapeuta — a to není stejné. Pravé sebehodnocení vzniká, když se zeptáte sami sebe: „Co se změnilo v mém vnímání sebe sama?“ Ne „Co mi terapeut řekl?“ Tady se projevuje spojení s emocionálním vědomím, schopností rozpoznat, jaké emoce vás v dané chvíli ovládají a proč. Bez toho se stáváte pasivním pozorovatelem svého vnitřního světa, místo aby jste byl jeho aktivním průvodcem.
Nejčastější chyba? Lidé čekají na „velký přelom“ — náhlý přechod z deprese do štěstí. Ale skutečná změna je jako růst stromu: pozorujete ho jen tehdy, když se na něj podíváte zpět. Sebehodnocení vám umožňuje sledovat malé změny: když jste dnes řekli „ne“ místo toho, abyste se snažili vyhovět, když jste se zastavili, když vás přepadla žárlivost, nebo když jste si dali pauzu místo toho, abyste se sám sebou zlobili. Tyto chvíle jsou ukazatele, že terapie funguje.
Co když se vám zdá, že nic nezměnilo? To není selhání. To je signál. Možná potřebujete jiný přístup, jiného terapeuta nebo jiný nástroj — jako úspěchový deník, krizový plán nebo somatické cvičení. V našich článcích najdete příběhy lidí, kteří se cítili ztracení — a pak objevili, že sebehodnocení jim pomohlo najít cestu zpět k sobě samotným. Zjistíte, jak rozpoznat, kdy je čas změnit terapeuta, jak se vyhnout iluzi pokroku, a jak přestat měřit svůj pokrok podle toho, co si myslí ostatní. Tady nejde o to, jestli jste „dostatečně dobrý“ klient. Jde o to, jestli jste dostatečně přítomný ve svém vlastním životě.
Měření pokroku v psychoterapii pomocí sebehodnocení, dotazníků jako CORE-OM a ORS zvyšuje úspěšnost terapie až o 65 %. V Česku se ale používá jen u 28 % terapeutů. Zjistěte, jak tyto nástroje fungují v praxi a proč je stojí za zavedení.
Pokračujte ve čtení