When working with terapeutické ticho, je to namísto slov prostor, ve kterém klient může najít své vlastní emoce, vzpomínky a myšlenky bez tlaku na odpověď. Also known as terapeutické pauzy, it není nečinnost – je to aktivní, záměrná část terapie, která umožňuje hluboké zpracování. Mnoho lidí si myslí, že terapie je o tom, jak něco říct, ale ve skutečnosti je často o tom, jak něco počít. Když terapeut mlčí, neznamená to, že je nezajímavý nebo nezajímá se o vás. Naopak – právě v tom tichu se děje ta největší práce.
Terapeutické ticho je nezbytné pro terapeutický vztah, vztah mezi klientem a terapeutem, který je založený na důvěře, bezpečí a přítomnosti. Když se někdo v terapii odváží říct něco, co ho děsí, a terapeut nezasahuje, neříká „pojďme to vyřešit“ nebo „to je v pořádku“, ale jen sedí a čeká – ten okamžik může být přelomový. V tom tichu se člověk může napřed přiznat sám sobě: „To jsem cítil? Ano.“ Nebo: „To jsem neřekl nikomu, ale teď to zní pravdivě.“ Ticho umožňuje, aby se emoce neztratily v řeči, ale mohly se rozvinout, zvážit, zprovoznit. V české praxi se to často přehlíží, protože lidé očekávají rady, ne prostor. Ale pravda je: největší změny se dějí tam, kde se neříká nic.
Je to také otázka emocionální bezpečí, schopnosti cítit se v bezpečí, i když se něco vnitřně rozbíjí. Když jste zvyklí, že každý vás přeruší, opraví, vyřeší nebo vyhodnotí, ticho může působit jako útok. Ale v terapii je to přesně opak – je to ochrana. Ticho říká: „Nemusíš být v pořádku. Nemusíš mít odpověď. Jsi tu a to stačí.“ A to je mocnější než jakákoliv technika. V postech na tomto webu se často objevuje, jak důležité je ticho při práci s traumatem, úzkostí nebo vztahovými problémy. Když klient mluví o smrti rodiče, o zneužití, o tom, jak se cítí „příliš hlasitý“ v rodině – ticho je jediné, co mu může dát prostor, aby se s tím setkal.
Nejde o to, aby terapeut byl tichý. Jde o to, aby věděl, kdy ticho použít. A když ho použije správně, může být silnější než slova. Většina lidí, kteří prošli hlubokou terapií, si vzpomene na přesně tyto okamžiky – kdy se nic neřeklo, ale všechno se změnilo. A pokud jste někdy cítili, že vám někdo „nechává místo“ – nejen pro řeč, ale pro přítomnost – vězte: to byl terapeutický ticho. A ono je to největší dar, který terapeut může dát. Níže najdete články, které ukazují, jak se ticho projevuje v různých typech terapie, jak ho používají terapeuti v Česku a jak ho můžete začít používat i ve svém každodenním životě – bez terapeuta, bez návštěvy, jen sám se sebou.
Ticho v terapii není chyba - je to prostor pro vnitřní hlas. Zjistěte, proč se lidé bojí ticha, jak ho terapeuti správně využívají a jak si s ním poradit, když se cítíte ztraceně.
Pokračujte ve čtení