Dotazníky pro terapii: K čemu slouží a jak pomáhají při léčbě úzkosti, deprese a poruch osobnosti

When working with dotazníky pro terapii, strukturované nástroje, které pomáhají terapeutům lépe pochopit vnitřní svět klienta. Also known as psychologické škály, it slouží jako první mapovací nástroj, který převádí rozplývavé city na konkrétní data. Nejde o testy, které vás hodnotí – jde o nástroje, které vám pomáhají lépe pochopit sami sebe. Když se dostanete na první schůzku s terapeutem, často vás požádá o vyplnění jednoho nebo více dotazníků. To neznamená, že se snaží zjistit, jestli jste „normální“. Znamená to, že chce vědět, co vás opravdu trápí – ne jen to, co vám přijde vhodné říct.

Dotazníky pro terapii se liší podle toho, co se snaží změřit. Některé se zaměřují na úzkost – například jak často se cítíte přetížení, jak často unikáte z situací nebo jak silně se bojíte sociálních kontaktů. Jiné se ptají na deprese – zda jste ztratili zájem o věci, které dříve bavily, jestli se cítíte bezmocně, nebo jestli vás trápí sebevražedné myšlenky. A jsou i ty, které pomáhají rozpoznat vzory chování u poruch osobnosti – jak reagujete na kritiku, jak se chováte v konfliktech, nebo jestli se vám těžko věří. Každý dotazník je jako kousek skládačky. Samotný dotazník neříká, co s vámi je – ale společně s rozhovorem vám pomáhá terapeut vidět celý obraz.

Někteří si myslí, že dotazníky jsou zbytečné, protože „sám vím, co se se mnou děje“. Ale když jste v krizi, vaše mysl vám neříká pravdu. Může vás přesvědčovat, že všechno je vaše vina, že to nikdo nepochopí, nebo že to prostě nejde zlepšit. Dotazníky to zastaví. Ukazují vám, že vaše city nejsou „přehnané“ – že jsou částí jasně definovaného obrazu, který terapeut už viděl u mnoha lidí. A to je uklidňující. Víte, že to není něco, co jste si vymysleli – že to je běžný jev, který se dá řešit.

Co dělají dotazníky pro terapii v praxi? Pomáhají terapeutovi zjistit, zda se jedná o obyčejnou náladovou vlnu, nebo o hlubší problém. Ukazují, zda je třeba začít s kognitivně-behaviorální terapií, nebo zda je potřeba zaměřit se na tělo – například pomocí somatických technik. Mohou odhalit, že vaše úzkost je spojená s impulzivitou, nebo že deprese má kořeny v dětském zážitku. A pokud se vám zdá, že terapie nepomáhá, dotazníky se opakují – a ukazují, jestli se něco mění, nebo jestli je čas změnit přístup.

Nejsou to žádné magické kouzla. Ale jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů, které terapeut má. Bez nich by musel odhadovat – a odhadování v psychoterapii vede k chybám. S nimi může pracovat přesně, s důvěrou, a s vámi společně najít cestu ven. A to je to, co opravdu důležité je – ne to, jestli jste „dobře“ vyplnili formulář. Ale to, že jste ho vyplnili upřímně. A že teď máte šanci začít opravdu rozumět sobě samotnému.

Jak měřit pokrok v psychoterapii: Sebehodnocení, dotazníky a klinické škály

Jak měřit pokrok v psychoterapii: Sebehodnocení, dotazníky a klinické škály

Měření pokroku v psychoterapii pomocí sebehodnocení, dotazníků jako CORE-OM a ORS zvyšuje úspěšnost terapie až o 65 %. V Česku se ale používá jen u 28 % terapeutů. Zjistěte, jak tyto nástroje fungují v praxi a proč je stojí za zavedení.

Pokračujte ve čtení

  Kategorie

  POSLEDNÍ PŘÍSPĚVKY

  ŠTÍTKY

psychoterapie terapie online terapie autismus kognitivně behaviorální terapie trauma cena terapie krizová intervence duševní zdraví rodinná terapie DBT psychologická pomoc PTSD EMDR hraniční porucha osobnosti BPD terapie porucha osobnosti ADHD sebevražedné myšlenky KBT

Nejnovější příspěvky

Menu

© 2025. Všechna práva vyhrazena.