Role těla v terapii traumatu: Jak dýchání, pohyb a somatické intervence pomáhají uzdravit nervový systém

When someone experiences trauma, their body doesn’t forget. Even if the mind tries to push the memory away, the body remembers - in the clenched jaw, the shallow breath, the constant tension in the shoulders, the sudden panic without warning. Trauma isn’t just a story you tell. It’s a pattern your nervous system keeps repeating. And that’s why talking alone often isn’t enough.

Co je trauma skutečně?

Trauma není jen něco, co se stalo. Je to to, co zůstalo. Podle Petera Levina, zakladatele Somatic Experiencing®, je trauma reakce na situaci, kdy se vaše vůle „odstěhuje někam na jiný kontinent“. Zbývá jen instinkt - ten prastarý mechanismus, který se zapne, když život je v nebezpečí. Tělo se připraví na boj, útěk nebo ztuhnutí. Ale když se tyto reakce nemohou dokončit - když nemůžete utéct, bojovat nebo křičet - energie zůstává uvězněná. A to je, kde začíná bolest.

Toto uvěznění se projevuje jako chronické napětí, nespavost, nevysvětlitelné bolesti, pocit, že nikdy nejste „bezpeční“, nebo náhlé záchvěvy, kdy se cítíte, jako byste zpět přežívali událost. Většina lidí si myslí, že trauma je jen o vzpomínkách. Ale ve skutečnosti je to o těle. O nervovém systému, který se nezvládne přepnout z režimu „ohrožení“ do režimu „bezpečí“.

Proč je tělo klíčem k uzdravení?

Studie Vojtové (2023) ukázaly, že po traumatu zůstává trvale narušená psychofyziologická regulace. Tělo neví, kdy je bezpečné. Dokonce i klidná místnost nebo hlas přítele může být vnímán jako hrozba. To vysvětluje, proč se lidé s traumatem cítí vždy „na okraji“ - ani když je všechno v pořádku.

Psychoterapie, která se zaměřuje jen na myšlenky a příběhy, často nezvládne překonat tuto hlubokou úroveň. Tělo nemluví slovy. Mluví napětím. Mluví dechem. Mluví pohybem. A až když se naučíte číst tyto signály, můžete začít uzdravovat.

Asociace Somatic Experiencing ČR uvádí, že 75 % lidí s jednorázovým traumatem dosahuje výrazného zlepšení pomocí tělesně orientovaných metod. Ale u komplexního traumatu - který vzniká v dětství z opakovaného zanedbání, útisku nebo strachu - je potřeba více času. A hlavně: potřebujete přístup, který pracuje s tělem, ne jen s pamětí.

Co jsou somatické intervence?

Somatické intervence jsou techniky, které pomáhají tělu uvolnit zadrženou energii a obnovit přirozenou flexibilitu nervového systému. Nejde o cvičení, která děláte „pro zdraví“. Jde o proces, kde se učíte pozorovat, jak tělo reaguje - a pak pomalu, bez násilí, mu dává prostor, aby se samo vyrovnalo.

Tři hlavní metody se v Česku nejčastěji používají:

• Somatic Experiencing® (SE) - Vytvořená Peterem Levinem, SE se zaměřuje na pozorování fyzických pocitů - jak se napětí mění, kde se zadržuje, jak se uvolňuje. Terapeut vás nechá sledovat, jak se tělo chce pohybovat, dokonce i když to vypadá jako „jen třes“ nebo „jen zhluboka dýchání“. Tento třes není náhodný. Je to přirozený mechanismus, který tělo používá k uvolnění stresu. Výzkum Asociace SE ČR z roku 2022 ukazuje, že SE má 75 % úspěšnost u jednorázového traumatu, ale pro komplexní trauma je potřeba 15-20 sezení.
• TRE® (Tension & Trauma Releasing Exercises) - Tato metoda využívá přirozený třes těla, který se objeví při jemném napětí svalů. Není to tancování nebo silové cvičení. Je to jemný, automatický pohyb, který tělo samo vyvolá. TRE® je levnější (800-1200 Kč za sezení), ale vyžaduje pravidelnou domácí praxi. Není vhodná pro lidi s těžkými srdečními problémy, protože může způsobit přílišnou aktivaci nervového systému.
• Kraniosakrální biodynamická terapie - Tato metoda používá jemný dotyk na hlavu, páteř a kříž. Její cíl není „opravit“ tělo, ale pomoci mu najít zpět jeho přirozený rytmus. Filip Žitník, předseda České kraniosakrální asociace, říká, že „tělo ví, jak se uzdravit - jen potřebuje prostor a bezpečí“. Tato terapie je obzvláště účinná u lidí s vývojovým traumatem - podle Vojtové (2023) pomáhá 90 % klientům.

EMDR je často zmíněna jako alternativa, ale není somatická metoda. Mění, jak je vzpomínka uložena v mozku, ale nepracuje přímo s tělesnými prožitky. Proto mnoho terapeutů kombinuje EMDR s tělesnou prací - protože bez ní se výsledky často neudrží.

Proč dýchání a pohyb mají tak velký vliv?

Dýchání je nejrychlejší cesta k ovlivnění nervového systému. Když jste v úzkosti, dýcháte rychle a ploše. Když jste v bezpečí, dýcháte hluboko a pomalu. Tělo se učí podle toho, jak dýcháte. A proto, když se naučíte zpomalit dech - například 4 sekundy nadechnutí, 6 sekund vydechnutí - nervový systém začíná přepínat z „ohrožení“ do „bezpečí“.

Pohyb je stejně důležitý. Trauma vás může naučit, že vaše tělo je nebezpečné. A tak se s ním snažíte vzdálit - přes výživu, přes práci, přes únik. Ale pohyb vám dává zpět kontrolu. Ne jen fyzickou. Ale i emocionální. Když se pomalu, bez násilí, pohybujete - třeba jen třesete rukama, otáčíte hlavou, nebo jen zvedáte ruce do výšky - tělo začíná mluvit: „Jsem tu. Jsem bezpečný.“

Kurzy jako „Trauma-informovaný přístup v pomáhajících profesích“ (ILPT, 2023) trvají 10 dní a učí se právě tomu: jak rozpoznat tělesné prožitky, jak pomoci klientovi najít bezpečný kontakt se svým tělem, jak používat dech a pohyb jako nástroje seberegulace. A hlavně - jak nezavést klienta do přílišného stresu.

Co je nejdůležitější při somatické práci?

Bezpečí. Bezpečí. A znovu bezpečí.

Somatická práce není „vysvětlování traumatu“. Je to „připravování těla na to, aby ho mohlo zpracovat“. A to znamená, že pokud se začne příliš rychle, může dojít k retraumatizaci. Klient může zase „přežít“ událost - a to je horší než nic.

Proto všichni odborníci v Česku - od Levina přes Žitníka až po Weberovy - se shodují na čtyřech zásadách trauma-informované péče:

1. Bezpečí - prostředí musí být fyzicky i emocionálně bezpečné. Žádný tlak. Žádný násilný dotyk. Žádný přinucování.
2. Důvěryhodnost a transparentnost - klient musí vědět, co se děje. Proč dýcháme takhle? Proč se třeseme? Co se v těle děje?
3. Spolupráce - vy nejste „terapeut, který vás uzdraví“. Jste průvodce, který pomáhá klientovi najít vlastní cestu.
4. Zapojení a zmocnění - klient musí cítit, že má volbu. „Chceš to dělat?“ „Chceš to zastavit?“ „Chceš to zkusit jinak?“

65 % klientů s vývojovým traumatem má odpor k tělesné práci. Ne proto, že nechtějí uzdravit. Ale proto, že jejich tělo je pro něj nebezpečné. A tak je důležité začít pomalu. Někdy stačí jen sedět a sledovat, jak se váš prst dotýká stolu. Nebo jak se váš dech změní, když se podíváte na strop. To je všechno. A to je dostačující.

Co se děje v Česku?

Trh somatické terapie roste o 12 % ročně od roku 2020. K 1. lednu 2024 je v Česku přibližně 350 certifikovaných somatických terapeutů. Trauma-informovaný přístup se stává standardem - nejen v psychoterapii, ale i v sociální práci a lékařské péči.

ACE studie (Adverse Childhood Experiences) ukázala, že 64 % lidí má v dětství zažít alespoň jedno traumatičké zážitek. To znamená, že každý třetí klient, který přijde k terapeutovi, má v historii něco, co se mu „neodpustilo“. A proto je somatická práce už ne luxus - je to nutnost.

Asociace Somatic Experiencing ČR spolupracuje s Neurovědeckým ústavem AV ČR na projektu, který mapuje změny v mozku během somatické terapie. Výsledky se očekávají v roce 2025. A to je jen začátek. Věda už ví: tělo není jen nosič mysli. Je to její základ.

Co dělat, když chcete začít?

Nemusíte se hned zapsat na 200hodinový kurz. Začněte s něčím jednoduchým:

• Při každém větším stresu zastavte se. Dotkněte se své nohy. Pocitujte, jak se půda pod vámi podpírá. Toto je „uzemňování“.
• Dejte si každý den 2 minuty na hluboký dech. Nadechněte se pomalu - 4 sekundy. Zadržte - 2 sekundy. Vydechněte - 6 sekund. Opakujte 5krát.
• Při pohybu - třeba při chůzi nebo v kuchyni - se zeptejte: „Co teď cítím v těle?“ Neřešte, proč. Jen pozorujte.
• Nezavírejte se. Pokud se něco těžkého objeví - třeba třes, slzy, horko - nezakazujte si to. Povolte mu být. Tělo se snaží uzdravit.

Nejde o to, „co děláte“. Jde o to, jak se k sobě chováte. S laskavostí. S trpělivostí. S vědomím, že váš tělo je vaším nejstarším přítelem. A že už všechno, co potřebujete, máte uvnitř.