Duševní zdraví: Co to je a proč je pro každý den důležité

Duševní zdraví není jen absence úzkosti nebo deprese. Je to to, co ti umožňuje vstát ráno a cítit, že život má smysl - i když je venku špatný počasí, na práci je náročný termín a v hlavě se točí tisíc myšlenek. Je to schopnost dýchat hluboce, když se cítíš přetížený, schopnost říct „ne“ bez pocitu viny, a schopnost plakat, když je to potřeba, aniž bys se za to styděl. Světová zdravotnická organizace (WHO) to definovala už v roce 1946: zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, nejen nepřítomnost nemoci. A dnes, v roce 2025, to zní důležitěji než kdy dříve.

Co vlastně znamená duševní zdraví?

Duševní zdraví není něco, co máš nebo nemáš. Není to stav, který se dá změřit na škále od 1 do 10. Je to živý proces - jak se cítíš, jak přemýšlíš, jak se chováš vůči sobě i druhým. Podle Státního zdravotního ústavu je to stav, ve kterém plně využíváš své schopnosti, zvládáš běžný stres, pracuješ produktivně a přispíváš ke komunitě. To zní jako cíl, který je těžký dosáhnout, ale není to něco, co musíš „dostat“. Je to něco, co můžeš každý den cvičit.

Je to tři věci dohromady: kognitivní, emoční a sociální pohoda. Kognitivní - to znamená, že dokážeš přemýšlet jasně, učit se, rozhodovat se. Ne že jsi vždycky geniální, ale že tvoje mysl neváží na sebe jako na přepážku. Emoční - to je schopnost cítit smutek, vztek, radost, bez toho, aby tě tyto city zničily. Nejde o to, aby sis vždycky byl šťastný. Jde o to, aby sis mohl dovolit být smutný a vědět, že to projde. Sociální - to je schopnost vytvářet vztahy, které tě napájejí, nevyčerpávají. Vztahy, kde můžeš být sám sebou, bez masky.

Proč to vůbec má smysl?

Představ si, že tvoje tělo je auto. Když mu chybí olej, zastaví. Když máš špatné duševní zdraví, auto nezastaví hned. Ale začne šumět, vypadávají ti kola, motor se přehřívá. A pak jednoho dne - zhasne. V Česku je duševní onemocnění jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti. Lidé odcházejí do důchodu dříve, přestávají pracovat, ztrácejí smysl. Ale to je jen vrchol ledovce. Většina lidí, kteří se cítí vyčerpaní, nevěří si, nejsou schopni se soustředit, nevědí, proč se cítí tak zle - a neříkají to nikomu. Protože si myslí, že to „je jen na nich“.

Duševní zdraví ovlivňuje všechno: jak spíš, jak jíš, jak se vztahuješ k partnerovi, jak reaguješ na kritiku, jak se držíš v týmu, jak se snažíš o věci, které ti jdou. Když je duševní zdraví v pořádku, i malé věci - jako káva ráno, procházka, rozhovor s přítelem - ti dají energii. Když není, i velké věci - jako přijetí do nové práce nebo návštěva rodiny - tě vyčerpávají.

Co to vlastně znamená být „duševně zdravý“?

Není to ten, kdo nikdy nepláče. Není to ten, kdo má vždycky pozitivní přístup. Je to ten, kdo:

• rozumí svým emocím - ví, když je smutný, a neříká si „musím být silný“
• umí říct „potřebuji pomoc“ - bez stydu
• nebere všechno osobně - ví, že někdo je naštvaný, ne proto, že je on vinen
• má jasnou představu o sobě - ví, co mu dává energii, co ho vyčerpává
• umí žít s nejistotou - nechce mít všechno pod kontrolou
• umí se odpustit - když udělá chybu, nezničí sebe

Psycholog Sigmund Freud už před sto lety říkal, že duševní zdraví je schopnost milovat a pracovat. Dnes bychom to možná přesněji řekli: schopnost být vztahem k sobě i k druhým. A nejen „být“, ale „být v klidu“.

Co ti to může rozbít?

Nejsou to jen traumata nebo genetika. Často to rozbíjí to, co se zdá být „normální“:

• stálý stres - když máš vždycky pocit, že jsi na posledním práhlu
• nedostatek spánku - nejen kvůli telefonu, ale kvůli tomu, že tvoje mysl nikdy nevypne
• izolace - když se nevidíš s lidmi, protože „to nechápu“
• neustálé srovnávání - s ostatními na sociálních sítích, s tím, jak jsi „měl být“
• nevnímání vlastních potřeb - když se neptáš: „Co mi teď dává energii?“

Pandemie v roce 2020 to ukázala jasně: lidé, kteří měli „všechno“, ale neuměli si dát pauzu, se zhroutili. A ti, kteří měli málo, ale měli někoho, kdo je poslouchal - přežili lépe.

Co můžeš dělat dnes?

Nemusíš jít k lékaři. Nemusíš se léčit. Můžeš začít tady a teď:

1. Přestávej si dělat výčitky. Když uděláš chybu, neříkej si: „Jsem blbec.“ Řekni: „To bylo těžké. Co se můžu naučit?“
2. Najdi jednu věc, která tě napájí. Je to procházka? Hudba? Kreslení? Čtení? Udělej to alespoň 10 minut denně. Bez telefonu.
3. Řekni někomu: „Mám to těžké.“ Ne musíš vysvětlovat. Stačí: „Dnes jsem vyčerpaný.“
4. Udělej si „ne“ den. Jednou za měsíc řekni „ne“ všemu, co tě nezabíjí. Ne na práci. Ne na závazky. Ne na všechno, co ti nevadí, ale co tě vyčerpává.
5. Spánej dost. Ne 6 hodin. Ne 7. Alespoň 7,5. Tvoje mysl potřebuje čas na úklid.

Nejde o to, aby sis všechno „vyřešil“. Jde o to, abys se naučil žít s tím, že nevšichni dny budou dobré. A že to je v pořádku.

Proč se to mění?

Před 20 lety se o duševním zdraví mluvilo jen v tajnosti. Dnes se v Česku rozvíjí Národní strategie pro duševní zdraví. Organizace jako NZIP, Fokus Praha nebo Opatruj.se poskytují informace, které dříve neexistovaly. Lidé se učí, že duševní zdraví není „něco, co má jen ti, kdo mají problémy“. Je to jako zdravé jídlo - každý ho potřebuje, i když se nemocí nemá.

Je to také otázka přežití. V dnešním světě, kde je všechno rychlé, přetížené a náročné, nemůžeš mít jen fyzické zdraví. Musíš mít i duševní. Jinak se zhroutíš. Ne nutně hned. Ale jednoho dne - a pak budeš muset začít znovu. A to je mnohem těžší, než začít teď.

Je to něco, co můžeš zlepšit?

Ano. A to je nejlepší zpráva. Duševní zdraví není pevně dané. Není to „máš to nebo nemáš“. Je to jako sval - čím ho více používáš, tím silnější je. Když se naučíš věnovat pozornost svým pocitům, když se naučíš odpočívat, když se naučíš mluvit o tom, co tě trápí - tvoje mysl se začne přizpůsobovat. A začne ti dělat méně zlé věci. Začne ti dělat více dobré.

Nejde o to, aby sis vyhrál „životní loterii“. Jde o to, aby sis vybudoval domov uvnitř sebe. A ten domov můžeš stavět každý den - jednou větou, jednou chvílí, jednou pauzou.