Když mluvíme o struktuře sezení, je to plán, který určuje, co se během každého terapeutického setkání děje a jaký je jeho cíl. Rozvržení terapie pomáhá oběma stranám – klientovi i terapeutovi – mít jasno, kde stojí a kam míří. Bez jasného rámce může snadno dojít ke ztrátě času nebo nepochopení, což jsou časté překážky, které brání pokroku.
Jednou z klíčových součástí struktury sezení je sebereflexe, proces, ve kterém si klient před setkáním ujasní, co od terapie chce a jaký je jeho aktuální stav. Sebereflexe funguje jako kompas – ukazuje, co je potřeba řešit a jaké otázky si během sezení položit. Když si člověk předem promyslí své potřeby, terapie jde rychleji a efektivněji.
Prvním blokem je anamnéza, sběr informací o minulých zkušenostech, symptomech a životním kontextu klienta. Anamnéza poskytuje terapeutovi základní data, na kterých staví další kroky. Bez ní by byl jakýkoli plán jen odhad. Dalším stavebním kamenem je terapeutický kontrakt, psaný nebo ústní souhlas o pravidlech, cílech a povinnostech během terapie. Kontrakt zajišťuje, že oba partneři vědí, co mohou očekávat a jak budou řešit případné problémy.
Po úvodní fázi přichází hlavní část – aktivní práce s emocemi, myšlenkami a chováním. Zde terapeut používá konkrétní techniky (KBT, DBT, IPT…) a klient aplikuje nově nabyté dovednosti. V průběhu sezení je důležité ukončit rozhovor shrnutím a zadáním domácích úkolů, takže se získaná insighty nepřetrvávají jen během hodin.
Jak vidíte, struktura sezení vyžaduje soulad mezi připraveností klienta (sebereflexe), informacemi z anamnézy a jasnými pravidly kontraktu. Tři elementy na sebe vzájemně působí – když je jeden slabý, ostatní také ztrácejí na síle. Proto je dobré jim věnovat dostatek pozornosti už na začátku terapie.
Další důležitý aspekt je flexibilita. I když má každé sezení svůj rámec, terapeut i klient mohou během procesu měnit pořadí nebo délku jednotlivých bloků. Například, pokud se během sezení objeví nečekaná krize, může být třeba nejprve zajistit bezpečnost a až potom se vrátit k plánovanému tématu. Taková adaptabilita zvýší účinnost a pocit jistoty u obou stran.
V praxi se často setkáte s otázkami: "Jak dlouho trvá úvodní anamnéza?" – obvykle 30‑60 minut, ale může se protáhnout, pokud je potřeba probrat významné události. "Kdy by se měl připravit terapeutický kontrakt?" – ideálně před druhým sezením, aby už první setkání sloužilo k navázání vztahu a získání základních informací. A "Jak často bych měl dělat sebereflexi?" – doporučuje se krátká reflexe po každém sezení, aby se klient mohl soustředit na pokrok a případně upravit cíle.
Všechny tyto prvky dohromady tvoří ucelený systém, který zvyšuje šanci na úspěšnou změnu. Pokud budete mít jasno v tom, co zahrnuje struktura sezení, můžete lépe komunikovat s terapeutem a mít realističtější očekávání. To vede ke spokojenějšímu a stabilnějšímu průběhu terapie.
Představte si, že se chystáte na další sezení a už víte, že vás čeká jasně definovaná anamnéza, konkrétní termíny v kontraktu a připravená sebereflexe. Tímto způsobem získáte pocit kontroly a jistoty, že každý krok má svůj smysl. V následujícím seznamu najdete podrobnější články, které rozebírají jednotlivé aspekty struktury sezení a ukazují, jak je můžete využít ve své vlastní terapeutické praxi.
Porovnání online a osobní psychoterapie: jak se navazuje kontakt, struktura setkání, výhody, nevýhody a praktické tipy pro klienty i terapeuty.
Pokračujte ve čtení