Rozdíl mezi koučinkem a psychoterapií: Cíle, etika a kompetence

Koučink a psychoterapie se často zaměňují, ale jsou to dvě zcela odlišné profese. Obě pomáhají lidem žít lépe, ale cestou, která se liší v hloubce, zaměření i pravidlech. Když se cítíte ztraceně, unaveně nebo zablokováni, je důležité vědět, co vás opravdu potřebuje - hluboká práce s minulostí nebo podpora pro budoucnost.

Co je psychoterapie skutečně?

Psychoterapie není jen „hovor o problémech“. Je to léčebný proces, který má jasnou vědeckou základnu a je regulován zákonem. Podle České asociace pro psychoterapii je jejím cílem léčit psychosociální, psychosomatické a behaviorální poruchy. To znamená: pokud máte úzkost, deprese, traumata, poruchy příjmu potravy, nebo trvající pocit, že se nemůžete „uvolnit“ - psychoterapie je ta správná cesta.

Psychoterapeut se neobtěžuje jen tím, co se děje teď. Hledá kořeny. Proč se vztahy opakují stejně? Proč se cítíte vinně, i když jste neudělali nic špatného? Proč se vám tělo napíná, když někdo zvýší hlas? Tyto otázky nejsou jen filozofické - jsou léčebné. Psychoterapie pracuje s emocemi, tělem, minulými zkušenostmi a často i s nevědomými vzory, které vás omezují.

Aby někdo mohl být psychoterapeutem v Česku, musí absolvovat minimálně čtyřleté akreditované školení, projít osobní terapií, supervisionem a předložit závěrečnou práci. Je to povolání chráněné zákonem. Neexistuje „kouč, který se naučil terapii na kurzu“ - to je nelegální a nebezpečné.

A co koučink?

Koučink se nezabývá léčbou. Neřeší poruchy. Nepracuje s traumaty. Koučink je o tom, co je možné udělat dál. Když chcete změnit práci, zlepšit komunikaci v týmu, zvýšit sebevědomí nebo dosáhnout cíle, který máte jasně před očima - kouč vám pomůže ho dosáhnout.

Koučování vychází z humanistické psychologie - z myšlenek Abrahama Maslowa, Carla Rogera a Viktora Frankla. Je to práce s vaším potenciálem. Kouč vás neukáže, jak to máte udělat. Spíš vás ptá: „Co tě vlastně drží?“, „Jak by to vypadalo, kdyby sis to dovolil?“, „Jaký by byl tvůj první krok?“

Není to terapie. Kouč není terapeut. Není kvalifikován k práci s depresí, úzkostí nebo PTSD. Pokud klient začne mluvit o náhlých útoků strachu, o nespavosti od dětství, o pocitu, že je „zničený“ - dobrý kouč okamžitě přeruší spolupráci a doporučí psychoterapii. To není slabost - to je etická povinnost.

Etika: Kdo může dělat co?

Tady je klíčový rozdíl. Psychoterapeut má povinnost léčit. Kouč má povinnost neškodit. A neškodit znamená nezaklínat se do oblastí, které neovládá.

V České republice není koučink legislativně chráněný. Může ho dělat kdokoli - student psychologie, bývalý manažer, nebo člověk, který si koupil certifikát na 3 dny. To je riziko. Někdo s nezpracovaným traumatem může přijít k „koučovi“, který ho vede k „pozitivnímu myšlení“ - a tím jen zhorší jeho stav. Psychoterapeut věděl, že „pozitivní myšlení“ není řešení, když se člověk bojí svého vlastního těla.

Profesionální koučové se přidružují k Asociaci koučů ČR, která stanovuje etický kodex. Ten vyžaduje, aby kouči poznávali hranice své kompetence. Pokud klient potřebuje terapii - kouč ho přesměruje. To není porážka. To je profesionálnost.

Co říkají cíle?

Psychoterapie řeší otázku: „Proč?“ Proč se mi to stále opakuje? Proč se cítím neváženě? Proč jsem tak strašně vyčerpaný? Cílem je zvládnout minulost, přijmout to, co bylo, a uvolnit se od jeho vlivu.

Koučink řeší otázku: „Kam?“ Kam chci jít? Jak to dosáhnu? Jaké kroky potřebuji? Cílem je rozvíjet potenciál, zvyšovat výkonnost, vytvářet nové návyky, budovat budoucnost.

Někdo, kdo prošel psychoterapií a zvládl své trauma, může potom přijít k koučovi - aby se naučil, jak vytvořit novou kariéru, jak se lépe vyjádřit, jak vést tým. To je přirozený tok. Psychoterapie vyčistí pozemek. Koučink postaví dům.

Je to stejná technika?

Ano a ne. Obě profese používají aktivní naslouchání, otázky, reflexi, přirozený dialog. Obě se zaměřují na klienta jako na celistvou osobu. Ale kontext je jiný.

Když psychoterapeut řekne: „Co se ti stalo, když jsi to poprvé cítil?“ - hledá kořen. Když kouč řekne: „Co by se změnilo, kdyby sis to dovolil?“ - hledá možnost. Stejná slova, jiný smysl.

Některé přístupy, jako například humanistická nebo kognitivní terapie, jsou koučinku velmi blízké. To způsobuje zmatek. Ale rozdíl je v cíli. Terapie chce zdraví. Koučink chce růst. Zdraví je předpoklad pro růst. Bez něj je růst nebezpečný.

Trvání a struktura

Psychoterapie nemá stanovený konec. Může trvat měsíce, roky. Někdy i desetiletí. Není to „projekt“. Je to cesta sebepoznání. Někdy se klient přijde jen na „kontrolu“ - ale i to je součást procesu.

Koučink je časově ohraničený. Obvykle 3-12 měsíců. Má jasný začátek - „chci změnit práci“ - a jasný konec - „mám novou pozici, cítím se jistěji“. Je to projekt s měřitelným výsledkem.

Kdy volit co?

Pokud:

• Trpíte úzkostí, depresí, náhlými výbuchy hněvu, pocitem, že jste „zničení“
• Nejste si jisti, proč se vztahy opakují stejně
• Máte nespavost, tělesné bolesti bez příčiny, nebo se cítíte jako „přeživší“
• Chcete pochopit, odkud pochází vaše vnitřní kritiky

Psychoterapie je vaše cesta.

Pokud:

• Chcete změnit kariéru, ale nevíte, jak začít
• Chcete být lepší vedení, ale máte problém s komunikací
• Chcete zvýšit sebevědomí a přestat se srovnávat s ostatními
• Máte jasný cíl, ale chybí vám motivace nebo struktura

Koučink je vaše cesta.

Co dělat, když nejste si jistý?

Není špatné začít s koučinkem. Ale pokud během prvních 2-3 sezení začnete plakat, cítit se jako „rozpadající se“, nebo se vám objeví vzpomínky, které jste zapomněli - zastavte se. To není „normální“ koučink. To je signál, že potřebujete psychoterapii.

Nechte se poradit. Některé koučové pracují v týmu s psychoterapeuty. Některé kliniky nabízejí bezplatnou konzultaci, kde vám pomohou zjistit, co je pro vás správné.

Nikdy neváhejte požádat o informace o vzdělání. U psychoterapeuta se ptáte: „Jaké máte akreditované školení?“ U kouče: „Jste členem Asociace koučů ČR? Jaké máte etické závazky?“

Závěr: Nejde o to, která je lepší

Jde o to, která je správná pro vás.

Psychoterapie není „slabší“ než koučink. Koučink není „plošší“ než terapie. Jsou to dva různé nástroje. Jeden je na opravu. Druhý je na stavbu.

Někdo potřebuje oba. Nejprve terapie, aby se zotavil. Pak koučink, aby se rozvinul. To není chyba. To je inteligentní přístup k vlastnímu životu.

Nechte se vést svým pocitem. Pokud se vám v rámci koučinku otevírají staré rány - nezatlačujte je zpět. Hledejte psychoterapeuta. To je největší darem, který můžete dát sobě samotnému.