Perfekcionismus není jen touha po dokonalosti. U mnoha lidí s poruchami příjmu potravy je to základní mechanismus, který drží nemoc naživu. Když člověk věří, že jeho hodnota závisí na tom, jak přesně dodržuje dietu, jak nízká je váha nebo jak dokonale vypadá, jídlo přestává být potřebou - a stává se zbraní, kterou používá k sebekontrole. A když se ta kontrola ztratí, cítí se zničený. Toto není o hladu. Toto je o strachu, že když nejsem perfektní, jsem nikdo.
Co spojuje perfekcionismus a poruchy příjmu potravy?
Perfekcionismus není jen rys osobnosti. U lidí s mentální anorexií nebo bulimií je to jedna z nejsilnějších psychologických sil. Podle výzkumů z Psychiatrické kliniky 1. LF UK je téměř každý anorektik perfekcionista. Nejde jen o to, že jsou přísní se sebou - jde o to, že jejich sebevědomí je zcela závislé na tom, jak přesně dodržují pravidla. Když jídelníček není dokonalý, cítí se selhání. Když váha není dostatečně nízká, cítí se neúspěšní. A tohle není jen psychologický detail - je to základní mechanismus, který udržuje nemoc.
U bulimie je to jiným způsobem, ale stejně zákeřné. Zde se perfekcionismus projevuje jako potřeba „správně“ jíst - a když se to nepovede, dochází k vyčištění. Ale nejde jen o projímadla. Mnoho lidí s bulimií nejí jen tak, aby se „napravili“ - jí, aby „zvládli“ svůj život. A když to nezvládnou, cítí se vina, styd a strach, že se jim to znovu nepovede.
Nejde o to, že by byli „přísně vychovaní“. Nejde o to, že rodiče děti přiměli k dokonalosti. Je to složitější: kombinace genetiky, osobnosti, kultury a toho, jak se v dětství naučili, že jejich hodnota závisí na tom, co dělají - ne na tom, kdo jsou. A jídlo se stává jedním z mála prostředků, které mohou úplně ovládat.
Proč tradiční terapie často selhávají?
Mnoho terapeutů se zaměřuje na to, aby pacienti znovu začali jíst. A to je důležité. Ale pokud nepracují s perfekcionismem, je to jako léčit zápal plic, když je příčinou rakovina plic. Pacient se naučí jíst, ale když se objeví nová situace - nová škola, nová práce, nový vztah - opět se vrátí ke starým mechanismům.
Podle dat z České lékařské komory (2023) pouze 28 z 47 specializovaných center v Česku má specifické protokoly pro práci s perfekcionismem. To znamená, že tři pětiny pacientů dostávají terapii, která neřeší hlavní příčinu. A to se projevuje ve výsledcích. Zatímco tradiční terapie má dlouhodobou úspěšnost kolem 41 %, terapie zaměřená na perfekcionismus dosahuje 63 %. Rozdíl je obrovský.
Co se děje v těchto případech? Terapeut neříká: „Jez.“ Říká: „Co se stane, když nejíš tak, jak máš? Co se stane, když se ti povede jíst a nebude to dokonalé?“ A potom to zkouší. Spolu s pacientem. Pomalu. Bez soudů.
Terapeutické strategie: Jak se perfekcionismus skutečně léčí?
Nejúčinnější přístup je kombinace kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a přijímací a zavazující terapie (ACT). KBT se zaměřuje na změnu myšlenek: „Když nejsem ten nejtenčí, jsem neúspěšná.“ ACT pomáhá pacientovi přijmout tyto myšlenky, aniž by je musel bojovat. Neříká: „Změň si myšlenku.“ Říká: „Víš, že to myslíš. A co teď?“
Jedna z nejúčinnějších technik je behaviorální experiment. Například: pacientka má pravidlo „nemůžu jíst sladké po 18 hodinách“. Terapeut jí navrhuje: „Zítra v 19 hodin sněz šálek čokolády. A potom napiš, co se stalo. Co se stalo s tvým tělem? S tvým životem? S tím, jak se cítíš?“ Většinou se zjistí: nic se nestalo. Nezvětšilo se tělo. Nezničil se život. Jen se cítila strach. A to je krok k tomu, aby se strach změnil.
Další technika je den bez pravidel. Pod terapeutickým dohledem pacient úmyslně poruší svá pravidla. Jí něco, co „nesmí“. Nechá se váhu změřit. Nevyčistí se. A potom se spolu s terapeutem dívají na to, co se stalo. Většina pacientů (85 % podle PodporaPPP.cz) hlásí, že tento přístup značně snížil jejich perfekcionistické tendence. Ne proto, že se naučili jíst „správně“. Ale proto, že se naučili, že život nezřízne, když nejsou dokonalí.
Co říkají pacienti - skutečné zkušenosti
Na fóru PodporaPPP.cz 78 % žen s anorexií a perfekcionismem říká, že „poznání, že jejich porucha je spojena s perfekcionismem, bylo klíčové pro změnu“. Dříve si myslely: „Jsem slabá. Nedokážu se ovládat.“ Po poznání: „Nechávám se ovládat myšlenkami, které mi říkají, že jsem hodná jen tehdy, když jsem dokonalá.“
Na platformě Anonymní anorektici 62 % uživatelů říká, že terapie zaměřená na perfekcionismus byla pro ně účinnější než tradiční přístupy. Proč? Protože se konečně necítili jako „selhavci“. Cítili se jako lidé, kteří se naučili přemýšlet jinak.
Na druhé straně 42 % negativních recenzí na Terapie.cz se týká případů, kdy terapeuti „nepoznali perfekcionismus jako kořenovou příčinu“. V těchto případech pacienti říkají: „Myslel jsem, že mi pomůže, ale jen jsem se naučil jíst lépe. A když jsem se opět ztratil, nic jsem nezměnil.“
Rodina, technologie a nové trendy
U adolescentů je rodinná terapie klíčová. Podle NZIP (2022) zvyšuje úspěšnost léčby o 32 %. Proč? Protože rodina často nevědí, že jejich nároky - i když jsou „prospěšné“ - mohou podporovat perfekcionismus. „Máš pětku? Skvělé. Měla bys mít šestku.“ „Jsi ten nejrychlejší ve třídě. Ale proč nejdeš na olympiádu?“ Takové věty nejsou špatné. Ale u některých dětí se stávají základem nemoci.
Technologie pomáhá. V roce 2023 byla v Česku spuštěna pět aplikací pro podporu léčby PPP s perfekcionismem. Nejúspěšnější - „Neperfektní jídelníček“ - má přes 12 500 uživatelů. Aplikace neříká: „Dnes jsi jela správně.“ Říká: „Dnes jsi jela s tím, že to nebylo dokonalé. Co jsi cítil?“
Do roku 2025 má Ministerstvo zdravotnictví plán zvýšit počet center s protokoly pro perfekcionismus na 85 %. A na 1. LF UK v Praze probíhá výzkumný projekt, který má vytvořit první standardizovaný český protokol pro léčbu tohoto spojení. To je první krok k tomu, aby se léčba stala systémovou, ne náhodnou.
Co dělat, když se cítíš ztracený?
Nejsi jediný. A nejsi selhání. Pokud se cítíš, že tvoje hodnota závisí na tom, jak přesně dodržuješ dietu, jak nízká je váha nebo jak dokonale vypadáš - to není tvoje chyba. To je výsledek systému, který ti říká, že jsi hodný jen tehdy, když jsi dokonalý.
První krok není jíst více. První krok je říct si: „Můj strach z chyby je větší než můj strach z nemoci.“ A pak hledat terapeuta, který ví, jak pracovat s perfekcionismem. Nejen s jídlem. S myšlenkami. S tím, jak se cítíš, když nejsi dokonalý.
Nejsi slabý. Nejsi neúspěšný. Jsi člověk, který se naučil, že jeho hodnota závisí na věcech, které se dají změnit. A to je krok k tomu, abys se naučil, že hodnota je něco, co už je uvnitř tebe - a nemůžeš ji ztratit ani tím, že se nezvládneš jíst.“
Je perfekcionismus příčinou poruch příjmu potravy nebo jen doprovodným příznakem?
Perfekcionismus není jen doprovodný příznak - je jednou z hlavních příčin, zejména u mentální anorexie. Výzkumy ukazují, že u 80 % pacientek s anorexií je perfekcionismus klíčovým faktorem, který udržuje poruchu. Není to jen to, že jsou přísní - je to to, že jejich sebevědomí a pocit hodnoty jsou zcela závislé na tom, jak přesně dodržují pravidla. Bez práce s tímto mechanismem se porucha nezachytí.
Může perfekcionismus vést k bulimii, nejen k anorexii?
Ano. U bulimie se perfekcionismus projevuje jinak: jako potřeba „správně“ jíst a pak vyčistit se, když se to nepovede. Ale podstata je stejná: strach z chyby, strach, že když nejsem dokonalý v jídlu, jsem selhání. Mnoho lidí s bulimií nejí z hladu, ale z potřeby kontroly. Když jídelníček nevyhovuje jejich normám, cítí se vina - a vyčištění je způsob, jak „napravit“ to, co se „pokazilo“.
Proč je rodinná terapie důležitá u mladých pacientů?
Rodina často neví, že její nároky - i když jsou „prospěšné“ - podporují perfekcionismus. „Máš pětku? Skvělé. Měla bys mít šestku.“ „Jsi ten nejrychlejší ve třídě. Ale proč nejdeš na olympiádu?“ Takové věty se pro pacienta stávají pravidly, která musí dodržovat. Rodinná terapie pomáhá rodičům pochopit, že jejich slova mohou být základem nemoci. A změnit způsob, jakým podporují své dítě.
Může být perfekcionismus zdravý? Když se snažím být lepší, není to normální?
Ano, může. Zdravé usilování o kvalitu je odlišné od perfekcionismu. Zdravý člověk se snaží být lepší, ale neříká si: „Když nejsem nejlepší, jsem nikdo.“ Perfekcionista si říká: „Když nejsem dokonalý, jsem selhání.“ Rozdíl je v tom, jak reaguješ na chybu. Zdravý člověk řekne: „To jsem neudělal dobře, naučím se.“ Perfekcionista řekne: „Jsem neúspěšný. Nikdy to nezvládnu.“
Je možné se vyléčit, když mám perfekcionismus a poruchu příjmu potravy?
Ano. Nejen možné - a to často. Terapie zaměřená na perfekcionismus má dlouhodobou úspěšnost 63 %. To znamená, že tři z pěti lidí, kteří projdou úplnou léčbou, se vyléčí a udrží změnu. Klíčem není „přestat jíst špatně“. Klíčem je přijmout, že nemusíš být dokonalý, abys byl hodný. A to je změna, která trvá.
Kde najít terapeuta, který umí pracovat s perfekcionismem?
V Česku je 28 specializovaných center, která mají specifické protokoly pro práci s perfekcionismem. Vyhledej centra, která používají kombinaci KBT a ACT. Zeptej se: „Pracujete s perfekcionismem jako s hlavní příčinou?“ Pokud odpověď zní: „Jen s jídlem a tělem“, hledej jinde. Nejlepší je kontaktovat Českou společnost pro klinickou psychologii nebo Portál poruch příjmu potravy. Tam ti pomohou najít terapeuta, který ví, co dělá.
Napsat komentář