Stimming – co to je a proč na to dávat pozor
Když narazíte na pojem stimming, může vás napadnout něco jako „blbnutí“ nebo „zbytečné chování“. Ve skutečnosti je to soubor opakujících se pohybů a zvuků, které pomáhají regulovat nervový systém. Stimming, repetitivní činnosti – např. mávání rukama, šustění, vibrování – slouží k uklidnění nebo stimulaci smyslů. Také známý jako self‑stimulace, se často vyskytuje u lidí s autismem, neurovývojovou poruchou, která zahrnuje obtíže v sociální komunikaci a stereotypní chování. Autismus ovlivňuje výskyt stimmingu, protože mozek hledá způsoby, jak udržet rovnováhu mezi podněty a reakcemi.
Sensorické zpracování je další klíčová součást. Senzorické zpracování, schopnost těla přijímat, organizovat a reagovat na vnější i vnitřní podněty může být u některých lidí přetížené nebo poddimenzované. Když jsou smyslové vstupy příliš silné, stimming slouží jako filtr – pomáhá „vypnout“ přebytečný šum. Naopak při nedostatku podnětů se může objevit touha po silnějším stimulu, což také vede k repetitivním činnostem. V praxi to znamená, že správná terapie často začíná pochopením, jaký typ senzorického vstupu člověka trápí.
Pro mnoho rodin a jednotlivců je peer mentoring, program, kde lidé s podobnými zkušenostmi sdílejí strategie a podporu cenným nástrojem. Peer mentoring ovlivňuje schopnost zvládat stimming tím, že nabízí modely sociální interakce a praktické tipy, jak najít alternativní regulace – třeba deep‑breathing, fidget toys nebo krátké pauzy. Když se člověk učí, že jeho potřeba stimulace má smysl a může být kanálována konstruktivně, snižuje se riziko, že stimming bude vnímán jako rušivé nebo nevhodné.
Jak stimming souvisí s terapií a každodenním životem
Behaviorální terapie, konkrétně poznávací‑behavční terapie (KBT), přístup zaměřený na identifikaci spouštěčů a změnu reakčních vzorců, často zahrnuje práci se stimmingen. Terapeut pomáhá klientovi rozpoznat, kdy a proč se stimming objevuje, a pak společně hledají alternativní strategie – např. nahrazení rušivých pohybů klidnějšími činnostmi. Tento proces vyžaduje úzké propojení mezi senzorickým podnětem a behaviorální reakcí. Když se podaří najít rovnováhu, stimming může přejít z „nutného útěku“ na volitelný nástroj ke zvýšení soustředění.
Každodenní prostředí také hraje roli. Školy, pracoviště i domácnosti mohou upravit světlo, zvuk a textury, aby minimalizovaly přetížení. Pokud jsou podmínky vhodné, člověk s autismem může stimming použít jen zvolitelně – například během zátěže místo během klidných okamžiků. To podpoří sociální integraci a sníží pocit stigmatizace. Proto je důležité, aby rodiče, učitelé a zaměstnavatelé rozuměli, že stimming není jen „hýbání rukama“, ale součástí seberegulace, kterou lze podpořit a optimalizovat.V praxi se setkáváme s různými typy stimmingu: motorické (třepotění, mávání), vokální (šustění, opakování slov) a taktilní (dotýkání se objektů). Každý typ má jiný vztah k senzorickému vstupu a může vyžadovat odlišnou intervenci. Například taktilní stimming často souvisí s potřebou hmatových podnětů, takže hodně pomáhá „fidget“ předměty jako gumové pásky nebo antistresové koule. Naopak vokální stimming může být spojené s potřebou verbálního zpracování a někdy se řeší pomocí dechových cvičení.
Celý soubor vztahů lze shrnout do několika logických spojení: Stimming zahrnuje opakující se pohyby; Stimming vyžaduje senzorické podněty; Autismus ovlivňuje výskyt stimmingu; Peer mentoring podporuje zvládání stimmingu; Behaviorální terapie umožňuje regulovat stimming. Tyto propojení ukazují, jak různorodé faktory působí na jeden jev a proč je potřeba komplexní přístup.
V následujícím seznamu najdete články, které podrobně rozebírají témata jako výběr terapeuta, etický kodex, digitální hranice ve vztazích i praktické tipy pro zvládání úzkosti. Každý z nich vám poskytne další úhly pohledu na to, jak můžete stimming a související otázky začlenit do svého života nebo praxe. Ponořte se do čtení a objevte konkrétní nástroje, které vám pomohou lépe porozumět a podpořit sebe i své blízké.
Stimming u autistů: Mělo se potlačovat? Moderní terapeutický pohled
Článek rozebírá, proč by se stimming u autistů neměl potlačovat, představuje moderní terapeutické přístupy, praktické tipy pro rodiče i pedagogy a srovnává efektivitu s tradičními metodami.
Pokračujte ve čteníPOSLEDNÍ PŘÍSPĚVKY
-
Krizové centrum: Jak funguje a s čím vám může pomoci
Krizové centrum poskytuje okamžitou, bezplatnou a anonymní pomoc lidem v krizi - od sebevražedných myšlenek přes domácí násilí až po sexuální zneužití dětí. Víte, jak funguje a kde najít podporu?
-
Jak měřit pokrok v psychoterapii: Sebehodnocení, dotazníky a klinické škály
Měření pokroku v psychoterapii pomocí sebehodnocení, dotazníků jako CORE-OM a ORS zvyšuje úspěšnost terapie až o 65 %. V Česku se ale používá jen u 28 % terapeutů. Zjistěte, jak tyto nástroje fungují v praxi a proč je stojí za zavedení.
-
Impulzivita a poruchy osobnosti: Jak terapie pomáhá získat kontrolu nad chováním
Impulzivita u poruch osobnosti není slabost, ale výsledek přetíženého mozkového systému. Zjistěte, jak DBT, KBT a ACT pomáhají získat kontrolu nad chováním a jaké dovednosti se naučíte v terapii.
-
Psychoterapie a komorbidity: Jak terapie řeší více problémů najednou
Komorbida je běžný jev v psychoterapii - většina klientů má více než jednu duševní poruchu. Jak terapeuti řeší více problémů najednou a proč standardní přístupy často selhávají?
-
Mentální anorexie: Proč psychoterapie je nejúčinnější základ léčby
Mentální anorexie není jen o hladovění - je to porucha myšlenek, kterou lze vyléčit jen psychoterapií. Zjistěte, proč léky nestačí, jak funguje KBT a rodinná terapie, a co dělat, pokud se vám to stalo.
