Sexualita a autismus se často setkávají s mlčením. Mnoho lidí předpokládá, že osoby s poruchou autistického spektra (PAS) nemají zájem o vztahy, sex nebo blízkost. To je nepravda. Každý člověk, bez ohledu na neurologickou rozdílnost, má potřebu být blízko druhému, cítit se přijatý a mít vlastní hranice. Pro osoby s autismem je ale tato potřeba často neviditelná - ne protože neexistuje, ale protože se projevuje jinak. A právě proto je potřeba speciální psychoterapie, která neignoruje sexualitu, ale pomáhá ji pochopit, respektovat a integrovat do každodenního života.
Proč standardní sexuální terapie často selhává
Tradiční sexuální terapie je navržená pro lidi, kteří přirozeně rozumí sociálním signálům. Ví, kdy je někdo přátelský, kdy je nebezpečný, kdy je souhlas jasný a kdy je potřeba se zastavit. Osoba s autismem to často nemá. Pro ni je smích může být stejně znějící jako úzkost, dotek může být příjemný nebo příliš intenzivní - a to bez viditelného důvodu. Když terapeut řekne: „Řekni jí, že to nechceš“, ale klient neví, jak rozpoznat, že „to“ je příliš blízko, terapie se zastaví. Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2021 selhává standardní přístup u 68 % klientů s PAS. Ne proto, že nechtějí, ale protože jim chybí nástroje, které ostatní považují za samozřejmé.Co je specifické na psychoterapii intimity a hranic
Tato terapie neřeší „problém sexuality“, ale pomáhá pochopit, jak funguje tělo, jak fungují vztahy a jak se dají hranice vidět, říct a chránit. Práce je strukturovaná, konkrétní a vizuální. Místo abstraktních diskusí o „pocitech“ se používají sociální příběhy - krátké příběhy, které popisují, co se děje v konkrétní situaci: „Když mi žena řekne ‚přijď k mně‘, znamená to, že chce, abych ji objal, nebo jen aby jsem si sedl vedle?“Role-play je další klíčová technika. Klient si zahrává různé scénáře - jak říct „ne“, jak požádat o dotek, jak reagovat, když někdo překračuje hranici. Všechno se děje v bezpečném prostředí, bez posouzení. Terapeut neříká: „To je špatně.“ Říká: „Co jsi cítil, když jsi to udělal? Co se stalo potom? Jak by to mohlo vypadat jinak?“
Terapie trvá průměrně 8,7 měsíce, s 12-16 sezeními. Každé sezení má jasný cíl: nejprve se učí tělo, pak emoce, pak komunikace, a nakonec aplikace v reálném světě. Vizualizace, obrázky, časové osy a pocity v těle jsou nástroje, které pomáhají lidem s autismem překonat složitost jazyka a nejednoznačnost sociálních pravidel.
Proč jsou hranice tak důležité
Mnoho lidí s autismem neví, kde končí oni a kde začíná druhý člověk. Může se dotýkat náhodného člověka v autobuse, protože si myslí, že to je přátelské. Může se pokoušet vstoupit do pokoje, kde někdo je v koupelně, protože nechápe, že „zavřená dveře“ znamená „nevnímat“. Nebo naopak - nechápe, proč někdo, kdo se k němu usmívá, se potom odvrátí, když se pokusí o polibek. Podle Howlinové (2005), citované v práci Burdové (2019), muži s PAS často nerozlišují mezi vstřícným jednáním a láskyplným chováním. To vede k nesprávným interpretacím, zmatku a často i k následným obviněním.Psychoterapie tedy explicitně učí: „Hranice nejsou jen slova. Jsou fyzické, časové, emocionální.“ Vizualizují se jako kruhy kolem těla - vnitřní kruh pro rodinu, střední pro přátele, vnější pro cizí lidi. Učí se, že „souhlas“ není jen „neříkám ne“. Souhlas je „ano“ řeknuté jasně, bez tlaku, s možností ho změnit kdykoli. A to je pro mnoho lidí s PAS první pravda, kterou pochopí.
Ženy s autismem a skrytá potřeba
Ženy s PAS často „maskují“ své příznaky. Učí se mimikry, sledují, jak ostatní reagují, a opakují. To znamená, že jejich potřeby - včetně sexuálních - jsou ještě méně viditelné. Může se zdát, že nechce vztah, ale ve skutečnosti se bojí, že ho nezvládne. Může se zdát, že je „příliš klidná“, ale ve skutečnosti má přehnanou smyslovou citlivost - dotek může být bolestivý, pach může vyvolat paniku. Terapie pro ženy s PAS musí být jiná - méně zaměřená na „naučit se chovat“, více na „pochopit, co cítíš, a proč to cítíš“.Role rodiny a školy
Terapie neúspěšně funguje, pokud je izolovaná. Rodina musí pochopit, že „nepřizpůsobování“ není odmítání. Pokud rodič říká: „Proč se nechceš dotýkat?“, ale neví, že dotek pro dítě znamená bolest, terapie ztrácí smysl. Podle studie Univerzity Karlovy z let 2018-2022 jsou klienti s zapojenou rodinou 3,2krát pravděpodobnější, že si dovednosti udrží v každodenním životě.Ve školách je situace ještě horší. Pouze 23 % českých speciálních škol má schválené materiály pro sexuální výchovu osob s PAS. To znamená, že dítě s autismem může být v 5 letech, kdy je vhodné začít učit o soukromí a doteku, a nikdo mu to neřekne. Výsledek? Dítě se naučí, že jeho tělo je nebezpečné, že jeho potřeby jsou špatné, že se o nich nesmí mluvit. To vytváří zranitelnost - a to je největší riziko.
Nedostatek terapeutů a budoucnost
V České republice je odhadovaných 120 000 lidí s PAS. Existuje pouze 17 certifikovaných terapeutů specializujících se na sexualitu osob s PAS. To je jeden terapeut na 7 000 lidí. Většina z nich pracuje v neziskovkách jako Freya, kde je čekací doba několik měsíců. Někteří terapeuté se setkávají s klienty, kteří byli dříve terapeutováni jen na „potlačení chování“ - například pomocí behaviorálních metod, které ignorují vnitřní pocity. Prof. Jana Šmahelová z 1. LF UK varuje: „Autisté patří k nejohroženějším skupinám tam, kde se ve vývoji setkají s compliance-based terapiemi.“Ale je tu i naděje. Od roku 2022 má Česko první standardizované kurikulum pro sexuální výchovu osob s PAS. V roce 2023 byl spuštěn první certifikační program pro terapeuty - v prvním roce vycvičil 32 nových specialistů. Od ledna 2023 je sexuální výchova pro osoby se zdravotním postižením součástí Národní strategie, což znamená o 15 % více financí. Plán je, že do konce roku 2024 budou všichni terapeuté, kteří pracují s PAS, povinně školeni v této oblasti.
Co můžeš udělat teď
Pokud máš v rodině nebo v kolektivu osobu s autismem:- Neříkej: „To není normální.“ Řekni: „Chci pochopit, jak to pro tebe funguje.“
- Uč se o hranicích - nejen o tom, jak je chránit, ale jak je říct. Používej jasné, konkrétní věty: „Můžu tě objít?“, „Chci se dotknout tvé ruky - je to v pořádku?“
- Hledej terapeuty, kteří se specializují na PAS. Ne každý terapeut, který pracuje s autismem, pracuje s sexualitou.
- Podporuj vzdělávání. Pokud máš dítě, zeptej se školy: „Máte nějaký plán pro sexuální výchovu?“
Sexualita není problém, který se má „vyřešit“. Je to součást lidského života. A osoba s autismem má právo na plný, bezpečný a respektovaný život - včetně lásky, doteku, souhlasu a hranic. Terapie, která to umožňuje, není luxus. Je to základní lidské právo.
Proč se o sexualitě lidí s autismem tak málo mluví?
Tradičně se předpokládalo, že osoby s autismem nemají zájem o sex nebo vztahy, protože se zdají sociálně odstupňované. To je chybné předpoklad. Skutečný důvod je jiný: lidé se ostýchají o tématu mluvit, protože se bojí, že to bude považováno za nevhodné nebo sexuální zneužití. Výsledkem je, že tato oblast zůstává v tichosti - a lidé s PAS zůstávají bez podpory. Až v posledních letech se začíná mluvit o tom otevřeně a s respektem k neurodiverzitě.
Je možné, že osoba s autismem nemá žádný zájem o sex?
Ano, je to možné. Někteří lidé s autismem jsou asexuální - to znamená, že nezažívají sexuální přitažlivost. To je normální a neznamená žádný problém. Důležité je, aby tato skutečnost byla respektována, ne ignorována. Terapie nejde o to, „naučit“ někoho mít sex, ale o to, aby každý pochopil své vlastní potřeby - ať už jsou sexuální, nebo ne.
Co dělat, když terapeut nechápe autismus?
Pokud terapeut přisuzuje problémy „nedostatečné motivaci“ nebo „nepřizpůsobení“, není to správný terapeut pro osobu s autismem. Základní pravidlo: pokud se terapeut snaží „napravit“ chování místo toho, aby pochopil jeho příčinu, je potřeba hledat jiného. Hledej terapeuty s certifikací v oblasti sexuality osob s PAS - jejich přístup je jiný: nechávají klienta být tím, kým je, a pomáhají mu najít cestu, jak se v tomto světě orientovat.
Může psychoterapie zabránit sexuálnímu zneužití?
Ano, a to velmi efektivně. Studie Karlovy univerzity z let 2018-2022 ukázala, že systematická práce s hranicemi a intimitou snižuje riziko sexuálního zneužití u osob s PAS o 63 %. Proč? Protože klienti se naučí rozpoznat nevhodné chování, říct „ne“, hledat pomoc a pochopit, že jejich tělo je jejich. Většina zneužití se děje právě proto, že osoba neví, že má právo říct „ne“ nebo že se to stalo někomu, kdo si myslel, že „to je normální“.
Kde najít terapeuta specializujícího se na sexualitu osob s PAS?
Nejznámější organizací v Česku je Freya, která poskytuje poradenství a vytváří seznam certifikovaných terapeutů. Další možností je kontaktovat Českou psychologickou společnost - jejich certifikační program z roku 2023 vycvičil 32 nových terapeutů. Většina z nich pracuje v Praze, Brně nebo Ostravě, ale někteří poskytují online sezení. Pokud nemáte možnost najít terapeuta, začněte s informacemi - knihy, videa, sociální příběhy - a hledejte podporu v komunitách, jako je Neurodiverzita.cz.
Napsat komentář