Nezapomeňte na tyto 5 otázek, když hledáte psychoterapeuta
Představte si, že jste se rozhodli pro psychoterapii. Vážně. Zavoláte, napíšete, najdete někoho na internetu. A pak? Co když ten člověk nemá žádné vzdělání? Co když vám bude radit podle vlastních představ, ne podle vědy? Co když vás to jen zhorší?
V České republice je dnes přibližně 1 200 akreditovaných psychoterapeutů. Zvuky zdravého rozumu vás varují: výběr terapeuta není jako výběr kadeřníka. To není jen o ceně nebo o tom, kdo má hezčí web. To je o vašem duševním zdraví. A pokud se nezeptáte správných věcí, můžete strávit měsíce - nebo roky - v kruhu, kde se nic nezmění. Nebo se zhorší.
Podle průzkumu Heroine.cz z roku 2023 trvalo průměrně 3,2 měsíce, než lidé našli terapeuta, kterému věřili. 42 % jich navštívilo dva nebo více, než našli toho pravého. Proč? Protože většina nevěděla, co má ptát se. Zde je pět otázek, které vás odvedou od šarlatánů k opravdovým odborníkům.
1. Máte akreditovaný výcvik? U jaké organizace?
Toto je základ. Bez toho nic jiného nemá smysl.
Veřejnost si často myslí, že kdokoli, kdo si řekne „terapeut“, může pomáhat. To není pravda. V ČR není psychoterapie zákonem regulovaná. To znamená, že kdokoli může udělat 6měsíční kurz a začít pracovat - a někteří to dělají. Podle odhadů České asociace pro psychoterapii (ČAP) z roku 2023 nepovoleně praktikuje až 500 lidí bez jakéhokoli akreditovaného vzdělání.
Co máte hledat? Akreditovaný výcvik od jedné z těchto organizací: Česká asociace pro psychoterapii (ČAP), Česká psychoterapeutická společnost (ČPtS), Evropská asociace pro psychoterapii (EAP) nebo Jednota evropských psychoterapeutů (JEP). Tyto organizace vyžadují minimálně 4 roky výcviku, zahrnující teorii, praxi, osobní terapii a zkoušku. Bez toho není to psychoterapie - je to jen rozhovor.
Na webu terapeuta by mělo být jasné, kde vzdělání získal. Pokud tam není nic, nebo se jen označuje jako „certifikovaný“ - to není dostačující. Ověřte to. ČAP od ledna 2023 má online registr, kde můžete zadat jméno a zjistit, jestli je terapeut akreditovaný. Nejste zvědaví - jste opatrní. A to je správně.
2. Jaké máte zkušenosti s problémem, který mám já?
Ne každý terapeut je dobrý pro každý problém.
Chcete-li se vypořádat s poporodní depresí, nechte se léčit někým, kdo má zkušenosti s matkami. Máte trauma z násilí? Najděte někoho, kdo to zná. Jste LGBTQ+? Hledejte terapeuta, který s tím pracuje pravidelně - ne někoho, kdo to zkusil jednou v kurzu.
Podle průzkumu psychologie.cz z dubna 2022 byli 78 % klientů, kteří našli terapeuta specializujícího se na jejich konkrétní problém, spokojenější s výsledky než ti, kteří si vybrali obecného terapeuta. Specializace není luxus - je to nutnost.
Co máte hledat? Na webu terapeuta by mělo být jasně uvedeno, s jakými klienty pracuje. Pokud je jeho profil „všeobecný“ nebo „pracuji s každým“ - to je červená vlajka. Zkuste se zeptat: „Máte nějaké případy podobného problému? Kolik jich bylo? Jak dlouho trvala terapie?“ Pokud odpoví obecně nebo se vyhne odpovědi - jděte dál.
3. Jak přistupujete k etice? Jak se chováte k lidem, kteří vám nejsou důležití?
Kvalita terapeuta se neukazuje jen ve výcviku. Ukazuje se v jeho chování.
Podle Evropského kodexu psychoterapeutů musí terapeut být čistý, střízlivý, upravený a profesionální. Ale to je jen povrch. Vážnější je, jak se chová k lidem, kteří mu nejsou důležití. K číšníkovi? K zaměstnanci na recepci? K někomu, kdo ho nezná?
Zkola.cz (2022) píše: „O kvalitě člověka totiž nejvíce vypovídá to, jak se chová k těm, vůči kterým nemá žádné závazky.“ Pokud terapeut odsuzuje jiné klienty, nebo se o nich baví jako o „těžkých případech“ nebo „neukázněných“, je to varovný signál. Zdravý terapeut neosušuje, neosuzuje, nekomentuje. Poslouchá. A pokud něco nechápe, řekne: „Nerozumím. Můžete mi to vysvětlit ještě jednou?“
Podívejte se na jeho reakce. Jak reaguje, když mu dáte návrh na změnu termínu? Jak se chová, když se vám nechce mluvit? Je trpělivý? Nebo se zlobí, že jste „příliš citliví“? To není terapeut - to je člověk, který potřebuje terapii sám.
4. Jakým stylem komunikujete? Jaký je váš přístup?
Tady se rozhoduje všechno.
Největší chyba, kterou lidé dělají, je myslet, že terapie je o metodě. CBT? Psychoanalýza? Gestalt? To všechno je jen nástroj. Klíčové je, jestli vám terapeut vyhovuje jako člověk.
Podle Heroine.cz (2023) 92 % klientů a 89 % terapeutů považuje důvěru za nejdůležitější prvek úspěšné terapie. A důvěra se nestaví z teorie. Vzniká z pocitu, že vás někdo opravdu slyší.
Co se máte ptát? „Jakým stylem komunikujete?“ „Jak se chováte, když klient pláče?“ „Co děláte, když se klient zavře?“ „Jak vysvětlíte něco složitého, když se mi to nezdá?“
Nejde o to, jestli je terapeut „hezky“ nebo „veselý“. Jde o to, jestli se cítíte bezpečně. Jestli se cítíte, že vás neosušuje. Jestli vám vysvětluje věci tak, že je rozumíte. Jestli vás nezatěžuje svými vlastními emocemi. Jestli se vám zdá, že vás chce pomoci - ne že vás chce „vyléčit“.
První sezení je většinou bez závazku. A 85 % terapeutů v ČR nabízí 15minutový telefonický rozhovor zdarma. Využijte ho. Nechte se v tomto rozhovoru „pocítit“. Pokud se vám nechce mluvit, pokud vás něco napíná, pokud se cítíte jako „případ“ - odejděte. To není váš člověk.
5. Jaké jsou vaše podmínky? Kolik stojí sezení? Jak dlouho to bude trvat?
Praktické věci nejsou méně důležité než emocionální.
Průměrná cena sezení v Praze je 1 200 Kč, na venkově 900 Kč. Rozsah je od 600 do 2 500 Kč. Pokud vám někdo nabízí 300 Kč za sezení - buď je to zcela nekvalitní, nebo je to nelegální. Pokud vám někdo nabízí 3 000 Kč - zeptejte se, proč. Cenu určuje zkušenost, místo, náročnost - ne „důležitost“ terapeuta.
Podle terapie.cz (2023) standardní sezení trvá 50 minut, jednou týdně. To je norma. Pokud vám někdo navrhuje dva dny v týdnu - nechte se vysvětlit proč. Pokud vám někdo říká, že „terapie trvá 6 měsíců“ - to je špatně. Každý klient je jiný. Dobrý terapeut vám řekne: „Začneme s 10 sezeními, pak si to spolu probereme.“
Co se týče plnění: 65 % terapeutů v ČR nabízí flexibilní ceny pro klienty s nižšími příjmy. Nebojte se se to zeptat. A pokud vám někdo řekne: „Tohle nejde“ - je to špatný signál. Dobrý terapeut chce, aby jste mohli přijít. Ne aby jste se mu museli „dokázat hodní“.
Podle ČAP (2022) průměrná délka terapie pro běžné problémy je 15-20 sezení. Pro komplexnější problémy 40-50. Pokud vám někdo slibuje „vyléčení za 5 sezení“ - běžte. To je marketing. Ne terapie.
Co dělat, když se něco nezdá?
Nejste zodpovědní za to, aby terapeut byl dobrý. Jste zodpovědní jen za to, abyste si vybrali toho pravého.
Podle PhDr. Petra Krčila z Vecerního Praha (březen 2023): „Kromě adekvátního vzdělání byste měli svou pozornost zaměřit i na specializaci vámi vybraného terapeuta - ale nejdůležitější je, zda vám terapeut vyhovuje jako člověk.“
Nejde o to, jestli má terapeut titul. Nejde o to, jestli je z Prahy. Nejde o to, jestli má 100 recenzí. Jde o to, jestli se vám při něm dobře dýchá.
Nejde o to, jestli vás „přesvědčil“. Jde o to, jestli jste si po sezení řekli: „Tohle jsem potřeboval.“
Pokud vás něco napíná - nezakládejte na tom. Nejste vězeňem. Nemusíte zůstat. Můžete odejít. A to je vaše právo. Vážně. Více než cokoli jiného.
Co dělat dál?
Použijte registrační systém ČAP. Zkontrolujte akreditaci. Podívejte se na web terapeuta. Zkuste telefonický rozhovor. Položte tyto pět otázek. A pak - poslouchejte svůj tělo.
Nejste vědec. Nejste právník. Jste člověk, který potřebuje pomoct. A vaše intuice je silnější než jakákoli recenze.
Než se objednáte na první sezení - dejte si čas. Zkuste několik terapeutů. Nejste na prodej. Nejste na test. Jste člověk, který hledá někoho, kdo ho pochopí. A tohle je váš moment. Nechte si ho.
Může terapeut mít jen 6měsíční kurz a být legitimní?
Ne. V České republice není psychoterapie zákonem regulovaná, ale pouze akreditovaný výcvik u organizací jako ČAP, ČPtS, EAP nebo JEP je považován za odborně uznávaný. 6měsíční kurzy nejsou akreditované a jejich absolventi nemají kvalifikaci na psychoterapii. Takový „terapeut“ je výrazně rizikový a nemá vědecky ověřené metody.
Je v pořádku, když terapeut mluví o svých vlastních zkušenostech?
Občas ano, ale jen výjimečně a v kontextu, který pomáhá vám. Dobrý terapeut neřeší své problémy v terapii s vámi. Pokud se často baví o sobě, o svém rozvodu, o svých traumatech nebo o tom, jak „to všechno prožil“, je to překročení profesních hranic. Terapie je o vás - ne o něm.
Jak vím, že terapeut není šarlatán, když má hezký web a hodně recenzí?
Recenze mohou být falešné. Hezký web může koupit každý. Kritériem je akreditace - a to jen v jedné z oficiálních organizací. Zkontrolujte jeho jméno v registru ČAP. Pokud tam není - nevěřte. Nejde o to, jak vypadá, ale o tom, co má za sebou. Pokud vás někdo přesvědčuje, že „recenze jsou důležitější než akreditace“ - běžte.
Je lepší vybrat terapeuta z veřejného zdravotnictví nebo soukromého?
Veřejné zdravotnictví má dlouhé čekací doby - někdy i 6-12 měsíců. Soukromí terapeuti jsou rychlejší, ale platíte. Pokud máte přístup k pojišťovně, můžete získat až 12 sezení ročně. Ale kvalita není závislá na tom, kdo platí. Důležité je, aby terapeut měl akreditaci a specializaci. Pokud máte možnost, vyberte si terapeuta, který je akreditovaný, ať už je ve veřejném nebo soukromém sektoru.
Co když mi terapeut řekne, že potřebuji 50 sezení a já to nemůžu dovolit?
Dobrý terapeut vám neřekne: „Musíte to dělat 50 sezení.“ Řekne: „Začněme s 10, pak si to spolu probereme.“ Pokud vám někdo říká, že potřebujete 50 sezení a že to je „nepřesnější“ nebo „nevyhnutelné“, je to výstraha. Nejste závazně vázán. Můžete se ptát na alternativy, na krátkodobé metody, na možnost snížení ceny. Pokud vám terapeut nechce pomoci najít cestu, která vám vyhovuje - není to váš terapeut.
Napsat komentář