Online párová a rodinná terapie už není novinka. Už v roce 2021 se ukázalo, že je to plnohodnotná alternativa k osobnímu setkání. Dnes, v roce 2025, je to běžná praxe - a ne jen proto, že je pohodlnější. Je to proto, že funguje. Ale jen když ji provádí terapeut, který ví, jak pracovat s více lidmi na dálku. To není jen videohovor s párky nebo rodinou. Je to jiný svět. Jiné pravidla. Jiné výzvy.
Proč online párová terapie není jen „individuální terapie s druhým v koutě“
Když jdeš na individuální terapii, terapeut se soustředí na tebe. Na tvé příběhy, emoce, vzorce. V párové terapii je to jinak. Terapeut sleduje vztah. Ne jen to, co říkáš, ale co se děje mezi tebou a tvým partnerem. Jak se podíváte na sebe, když se něco řekne. Kdo přeruší, kdo se zatváří, kdo se stáhne. To všechno je klíč.
Na dálku to je těžší. Kamera nechytí celé tělo. Nevidíš, jak se partner vzdáleně zatváří, když říkáš něco, co ho bolelo. Nevidíš, jak se překříží ruce, jak se zpomalí dýchání. A přesto - tyto signály jsou důležité. Terapeut musí být jako detektiv. Musí číst mezery mezi slovy, pauzy, tón hlasu, dokonce i technické zdrhnutí - když se někdo přepne na mute, nebo když se obraz zastaví na půl věty.
Co se děje v prvních 20 minutách online sezení?
První sezení je klíčové. Ne jen proto, že se lidé poprvé setkávají s terapeutem. Ale proto, že se poprvé setkávají s terapeutem spolu. A to je jiné. V osobní terapii můžeš přijít s jedním partnerem, ale online? Obě osoby jsou ve svých domovech. Možná v kuchyni, možná ve spálni, možná v autě, když se jedna strana vrátila z práce.
Terapeut musí hned na začátku vytvořit bezpečný prostor - i když je prostor digitální. To znamená: jasně říct, jak se sezení bude vést, kdo může mluvit, kdy, jak se řeší přerušení, co když někdo ztratí připojení. A hlavně - jak se zajistí, že se nikdo necítí vyřazený. Někdy se stane, že jeden partner mluví víc. V online prostředí to může být ještě větší problém. Kamera může „zaměřit“ jednoho, druhý se cítí jako pozorovatel.
Terapeuti, kteří to dělají dobře, používají jasná pravidla. Například: „Každý má dvě minuty, bez přerušování. Pak se střídáme.“ Nebo: „Když někdo chce něco říct, napíše to do chatu a já ho ozvu.“
Technika není jen „připoj se na Zoom“
Veřejně se hovoří o Zoomu, Google Meetu, Skype. Ale to je jen začátek. V praxi je důležité, co se děje za kamerou. Kdo má kvalitní mikrofon? Kdo má dobré osvětlení? Kdo sedí přímo před kamerou, a kdo je v koutě s těžkým světlem na tváři?
Terapeut, který má zkušenosti, se na to ptá před prvním sezením. „Máte klidné místo?“ „Můžete být sami?“ „Máte kvalitní internet?“ „Můžete se na sezení připravit jako na osobní schůzku?“
Proč? Protože pokud je jeden partner v kuchyni, kde se slyší vaření, a druhý v tiché pracovně - dynamika je hned narušená. Pokud má jeden partner špatné připojení a všechno se zdržuje - ten druhý se může cítit zneužitý. Terapeut musí být technicky připravený. A musí být připravený na to, že se něco pokazí. A když se to stane - neztrácí se. Změní to, jak se sezení bude pokračovat. A to je část terapie.
Co se děje s emocemi, když je všechno na dálku?
Emoce se nevyjadřují jen slovy. V osobní terapii můžeš vidět, jak se někdo ztuhne, když se zmíní minulé zranění. Jak se slzy skrývají za zády. Jak se někdo přesune blíž, když se cítí bezpečně.
Online? To všechno je mnohem těžší. Ale ne nemožné. Zkušení terapeuti se učí číst jiné signály. Tón hlasu. Rychlost mluvení. Délka pauz. Dokonce i to, když někdo přestane dýchat. Výzkumy z více než 350 000 online sezení ukazují, že lidé se přizpůsobují. Naučí se víc mluvit o svých pocitech. Naučí se říkat: „Teď se mi toho bojím říct.“
Terapeut musí být víc než posluchač. Musí být vůdce. Musí vytvářet prostor, kde se může říct i to, co se neříká. Kde se může říct: „Myslím, že tě to bolelo, když jsi řekl tohle.“ A pak se to nezahodí. Zůstane tam. A v dalším sezení se na to vrátí.
Etické pasti - co může jít špatně
Online terapie není jen o technice. Je tu i etika. A to je těžká část.
Když se domácí násilí objeví v online sezení - terapeut nevidí, co se děje za kamerou. Nevidí, jestli je partner v domě s násilníkem. Nevidí, jestli je v klidném prostředí. A přesto - musí reagovat. Musí vědět, jak se zeptat, když se něco zazní. Jak zachovat bezpečí. Jak neztratit důvěru.
Když jeden partner chce pokračovat, druhý ne? Jak se to řeší online? Jak se zaznamenávají záznamy? Kdo má přístup? Jak se zajistí, že se někdo nezaznamenává bez svolení?
Terapeuti, kteří pracují s rodinami, musí vědět, jak se chovat, když se v rodině objeví tři generace - babička, rodiče, dítě. Každý má jiný pohled. Každý má jiné potřeby. Každý má jiný přístup k technice. A všechno to musí být zohledněno - bez toho, aby někdo cítil, že je zanedbaný.
Co je výhodou - a co není
Největší výhoda? Pohodlí. A dostupnost. Pokud je jeden partner na cestě, v jiném městě, nebo má špatnou mobilitu - online terapie je jediná možnost. Pokud se rodina rozpadla a lidé už nežijí spolu - můžou se stále setkat. A pracovat.
Je to také levnější. Není třeba cestovat. Není třeba hledat náhradní péči pro děti. Není třeba čekat na volné termíny. V Česku se cena pohybuje od 1300 Kč za 45 minut až po 1500 Kč a více. Délka sezení je často 90 minut - protože je potřeba víc času na to, aby se všechno „vyslovovalo“.
Nevýhody? Jsou reálné. Technické problémy. Omezená schopnost pozorovat neverbální signály. Složitější řízení dynamiky. A hlavně - potřeba terapeuta, který umí to dělat. Ne každý psychoterapeut je připravený. Ne každý má vzdělání. Ne každý má zkušenosti z více než 350 000 sezení.
Kdo by měl zkusit online párovou terapii?
Není to pro každého. Ale je to pro víc lidí, než si lidé myslí.
Je to pro páry, které:
- Žijí ve dvou městech a chtějí zachránit vztah
- Už nežijí spolu, ale chtějí se rozloučit důstojně
- Mají děti a nemohou najít čas na osobní sezení
- Jsou v těžké fázi - ale nechtějí ztratit spojení
- Jsou zdravotně omezeni nebo mají obavy o bezpečí
Je to také pro rodiny, které:
- Mají dospívající dítě a nevědí, jak se s ním vyrovnat
- Řeší konflikty mezi rodiči a dětmi
- Jsou rozdělené - například po rozvodu - a chtějí spolupracovat
Nejde o to, jestli máte „dostatečně závažný problém“. Jde o to, jestli chcete něco změnit. A jestli jste ochotni na tom pracovat - i když je to na dálku.
Kde najít kvalitního terapeuta?
Není dostatek terapeutů, kteří mají specializaci na online párovou a rodinnou terapii. Ale jsou. A vědí, co dělají.
Platformy jako Terapie.cz nebo psychoterapie-marcek.cz nabízejí seznamy terapeutů, kteří pracují online. Ale nevybírejte podle ceny. Vyberte podle toho, co píší. Hledejte: „specializace na online párovou terapii“, „práce s více klienty“, „zkušenosti s digitální terapií“.
Terapeuti, kteří se vzdělávají - jako ti z INPAT nebo od Hedepy - vědí, jak vytvářet bezpečný prostor na dálku. Vědí, jak pracovat s dynamikou. Vědí, jak reagovat na technické problémy. Vědí, jak vytvořit spojení, když není fyzický kontakt.
Nejde o to, jestli je to „stejné jako osobně“. Jde o to, jestli je to účinné. A je. Pokud je to dělá správný člověk.
Co se děje v Česku v roce 2025?
Online párová a rodinná terapie se stává profesí. Ne jen službou. V roce 2025 Institut párové terapie INPAT nabízí specializační workshopy - dvoudenní kurzy pro terapeuty, kteří chtějí zvládnout úvodní fázi, dynamiku páru a práci s emocemi na dálku. První ucelený kurz v Česku od Hedepy vznikl na základě 350 000 sezení. To je významný krok. Znamená to, že už nejde jen o „zkratku“ pro osobní terapii. Jde o jiný přístup. S vlastními nástroji. S vlastními pravidly. S vlastním vzděláváním.
Projekt Deepsy, který spojuje výzkum a praxi, ukazuje, že data z online sezení mohou pomoci zlepšit výsledky terapie. Terapeuti se učí z vlastních chyb. Z vlastních úspěchů. A to je budoucnost.
Online párová a rodinná terapie už není „dobrý nápad“. Je to realita. A realita, která funguje. Pokud ji dělá někdo, kdo to umí. A v Česku se lidé, kteří to umí, stále více objevují.
Napsat komentář